close search

Jedním z nejnepříjemnějších dopadů současné epidemie na každodenní život jednotlivců, podniků i institucí je otupující nejistota a absence záchytných bodů v budoucnosti. Galerie – stejně jako ostatní kulturní podniky – zavřely téměř ze dne na den, aniž by věděly, kdy se zase otevřou. Dnes se sice můžeme upínat k 25. květnu, kdy mají být znovu přístupné, významná část jejich programů však často závisí na mezinárodní spolupráci, výpůjčkách a hostech, a jejich budoucnost tak zůstává nadále nejistá. Ačkoliv by bylo nejrozumnější v této situaci nedělat za prvé unáhlená rozhodnutí a za druhé program zaměřit na tuzemskou scénu, Národní galerie – respektive její prozatímní ředitelka Anne­-Marie Nedoma – se rozhodla zrušit jednu z nejdůležitějších tuzemských událostí roku: výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého, plánovanou na podzim. Bez jakéhokoli dialogu s pořadateli uvedla jako důvod současnou finanční tíseň. Pro Společnost Jindřicha Chalupeckého zdaleka nešlo o první problém s organizací výstavy v Národní galerii. A nyní, poté, co Ceně pohotově pomohla ostravská galerie Plato, kam se plánovaná výstava přesunula, se nelze ubránit myšlence, zdali se tak Společnost Jindřicha Chalupeckého konečně nedostala z dlouholetého toxického vztahu, udržovaného jen kvůli pěkným vzpomínkám na nenávratnou minulost.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Změnil se jen čas

S Janem Příbaněm o spolupráci s Janem Tesařem



Měli bysme pracovat!

S Robertem Krumphanzlem a Adélou Lábusovou o Janu Tesařovi