Hledáte snadný způsob, jak dát najevo, že jste člověk na úrovni, který má vkus, a ne nějaký zaprděný buran? Stačí říct, že milujete severský minimalismus… Nakonec proč ne, kdo by neměl rád jednoduché, elegantní a promyšlené interiéry a stavby? A jak bychom všichni bydleli, kdyby neexistovaly skandinávské nábytkové řetězce? Na severu Evropy se bezpochyby pyšní excelentní architekturou, ale, světe, div se, špičkoví architekti a architektky žijí a pracují i jinde. Nekritické nadšení, které v mnohých vzbuzuje cokoli, co pochází ze Skandinávie, působí kolikrát směšně. Mezinárodní architektonické soutěže v Česku jsou toho důkazem – to tetelení blahem, že se ateliér z Dánska vůbec zajímá o naši kotlinu! Zní to přehnaně, ale podobných výkřiků jsou plné sociální sítě. „Odborníci“ na urbanismus, jejichž duševní a estetický obzor je ohraničen katalogem obchoďáku IKEA a reklamou na svíčky Hygge, označují všechny, kteří se automaticky neradují z každého severského návrhu, za zpátečníky a omezence. Děje se to asi všude, ale u nás je to možná paradoxnější než jinde, vezmeme­-li v úvahu, že české země jsou jednou z kolébek modernismu a funkcionalismu, z nichž světová architektura, vzývané Seveřany nevyjímaje, v lecčems čerpá dodnes. Mohli bychom tedy konečně odhodit naše pověstné lokajství a postavit to celé obráceně – to zahraniční ateliéry by měly být vděčné, že u nás mohou navrhovat. Skutečně světové architektury se totiž v našich městech dočkáme teprve tehdy, až se nespokojíme s každou papundeklovou nápodobou Adolfa Loose jen proto, že je na ní nalepená vlaječka jedné ze skandinávských zemí.