Zážitek z koncertu souboru Klang Systematiek se mi spojil s Rimbaudovou básní Spáč v úvalu: „Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí / spí s ústy dokořán v modravé řeřiše, / pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí / až na zem do trávy, kde leží na břiše. / Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, / jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.“ Obraz spáče v přírodní scenerii se pak dál rozvíjí, dokud se neukáže, že „dvěma ranami má prostřelený bok“.

V pražském DOXu 26. září na opozdilého návštěvníka čekal výjev, který na koncertech soudobé hudby rozhodně není obvyklý: publikum rozvalené na polštářích či matračkách v nepravidelných skrumážích po levé a pravé straně sálu. Uprostřed byly položeny čtyři reproduktory otočené vzhůru a nad každým ze stropu visel mikrofon. Jen co jsem se svalil na místo poblíž jednoho z repráků, byl jsem upozorněn, že se musím posunout o kus dál, abych nedostal mikrofonem do hlavy. Pak mi už nic nebránilo ponořit se do nevšedního zvukového zážitku, jejž přinesly skladby ústředních představitelů hudebního minimalismu – Pendulum Music (1968) Stevea Reicha a Music with Changing Parts (1970) Philipa Glasse.

Orchestr Klang Systematiek si ve své první koncertní sezóně, během níž kromě zmíněných děl představí ještě skladby Luigiho Nona, Nicoly Saniho, Bernharda Langa a Wil­liama Basinského, stanovil úctyhodné cíle: zbořit hranice mezi hudbou, zvukovou instalací a performancí a zrušit omezení pojící se s uváděním tzv. vážné hudby. Velký důraz přitom klade na „audience set design“, o nějž se postarala vizuální umělkyně Jana Nunčič. Možnost poslouchat v pohodlné pozici samozřejmě zásadním způsobem ovlivňuje vnímání hudby. Nic najednou není nemožné. Pokud jste na koncertě s někým, koho máte rádi, nic vám nebrání se k sobě přitulit, a můžete si klidně i zdřímnout. Ať už sál plný ležících lidí evokoval bojiště těsně po bitvě, plné mrtvých a zraněných lidí, anebo situaci před začátkem hromadné soulože (představivosti se meze nekladou), první koncertní večer Klang Systematiek byl jednoznačným potvrzením poznatku, že hudba sbližuje.