Od konce druhé světové války letos uplynulo osmdesát let. Napříč evropskými metropolemi se jako každoročně 8. května konaly pietní akce. Ukončení konfliktu, k němuž došlo o pár měsíců později i mimo evropský kontinent, se u nás běžně neslaví. Kapitulaci Japonska totiž předcházelo shození dvou bomb na města Nagasaki a Hirošima. Vynález, který měl ukončit nejkrvavější konflikt v dosavadní historii, se zároveň stal prostředkem možného vyhlazení lidstva. Osud světa se ­ocitl v rukou několika mocných mužů, kteří po zbytek 20. století vyjednávali s prstem na červeném tlačítku. Hrozba nezmizela ani po konci studené války; naopak, v posledních letech, kdy se do čela jaderných mocností dostali noví cyničtí vůdci, znovu zesílila. Zdá se, že pro umění, které varuje před nástroji lidské sebedestrukce, není vhodnější doba.

Zrod atomového věku si letos připomnělo také Divadlo pod Palmovkou. Tvůrčí tým vedený režisérem a dlouholetým uměleckým šéfem Michalem Langem k této příležitosti uvedl hru Projekt Manhattan od oceňovaného italského dramatika Stefana Massiniho. Originálně napsaný divadelní text v překladu Mariny Feltlové zpracovává známý příběh vývoje nejničivější zbraně v dějinách. Inscenace, premiérovaná na konci září, sleduje jednak osudy vědců, kteří před nacismem uprchli do zámoří a snažili se prosadit projekt…