Od počátku dvacátých let minulého století utvářelo Disneyho studio představu o americkém způsobu života. Pracovití a odvážní hrdinové filmů ztělesňovali idealizovanou verzi Spojených států. Odkud tato vize pochází a v čem ji považujete za problematickou či exkluzivní?

Jako asi nejproblematičtější „amerikanismus“ v tvorbě Disneyho studia vnímám představu individualistického úspěchu, která diváctvu ukazuje, že k dosažení amerického snu stačí pouze vlastní píle. Jádrem téměř každého snímku je příběh o tom, jak chudáci přišli k bohatství. Motivuje je přesvědčení, že jedinec nepotřebuje ničí pomoc, všichni mají stejnou šanci uspět a stačí se jen snažit. Takové rámování samozřejmě ignoruje strukturální nerovnosti, dané mimo jiné rasou, sociální třídou, zdravím nebo genderem. Podobné vnímání světa je velmi bělošské, mužské a heteronormativní, a navíc svádí vinu za systémové problémy na jednotlivce, kteří je nemohou změnit. Tento pohled společnost Disney prosazovala po celou svou historii – i když je třeba zmínit, že natočila také několik děl, v nichž nenadálého štěstí dosáhnou ženy, jako například v Popelce.

Došlo v tomto ohledu v posledních letech k nějakým změnám?

Po roce 2009, kdy byla uvedena Princezna a žabák, se společnost pokoušela o větší diverzitu, ať už s ohledem na rasu (ve snímcích Elio, Black Panther nebo…