Myšlenkové experimenty, které se pokoušejí nějakým způsobem překročit obzor „lidského“, tedy v zásadě veškerá filosofie, obvykle vycházejí z toho, že radikálně přeformulují, co to vůbec znamená být člověkem. Tvorba Davida Cronenberga, obzvlášť jeho filmy řazené k hororu a science fiction, vycházejí přesně z takového úkroku stranou, který nahlíží na lidský druh z určité specifické „vnější“ perspektivy. U mnoha diváků Cronenbergovo nakládání s lidskými postavami budí hrůzu, on sám se ale na své „více­-než­-lidské“ nebo naopak „méně­-než­-lidské“ mutanty dívá spíš s odosobněnou fascinací.

Lidské stroje

„Mám pocit, že některé nemoci, jež vnímáme jako choroby ničící perfektně fungující stroj, možná ve skutečnosti takový stroj promění na jiný stroj, který dělá něco jiného, a my nyní musíme přijít na to, co to vlastně je, co ten stroj teď dělá. Místo defektního stroje tu máme dobře fungující stroj, který jen plní jinou funkci.“ Tohle kanadský filmař řekl v jednom rozhovoru z osmdesátých let. Následně doporučil čtenářům, aby se zkusili na svět dívat očima viru. „Vezměte si virus AIDS. Podívejte se na věc jeho pohledem – je při síle, při chuti a užívá si to.“

Tento cynicky vyznívající citát vystihuje režisérovu poetiku velmi přesně. Už jeho šokující…