Přehlídka děl trojice oceněných Cenou Jindřicha Chalupeckého se letos znovu vrací do pražského Veletržního paláce. Pokud loňskou výstavu v Moravské galerii charakterizovala touha představit si „jinou“ budoucnost globalizované společnosti, letos vystavující spojuje téma intimní tělesnosti a hranice lidského a přírodního. Díla dvou laureátek a jednoho laureáta nicméně mají v instalaci jasně vymezená místa a přímo na sebe nereagují. Výstava začíná malbami a objekty Karolíny Rossí, o nichž autorka v doprovodném videu prohlašuje, že vycházejí z jejího zájmu o učení súfismu, islámského mysticismu. Jemně vrstvené obrazy pracují s tvaroslovím připomínajícím „mořské“ surrealistické výjevy; osobně se ale nedokážu zbavit tvarových asociací s lidským i ne­-lidským rozmnožovacím ústrojím. Snad za to mohou keramické objekty Dominika Adamce, v nichž kombinuje části lidských těl, odkazy na konzumní kulturu i přírodní prvky. U výjevu jako z děsivého snu, kdy na jídelních stolech leží podivně zmutované organické objekty, kolem kterých stojí židle­-trůny, jsem si připomněl Burroughsův Nahý oběd – onu zmrazenou chvíli, „kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky“. Třetí letošní oceněnou je Barbora Lungová, malířka­-zahradnice, která propojuje queer témata s malbou květin a guerilla gardeningem ve veřejném prostoru. Všichni vystavující tak svým vlastním způsobem zkoumají vztah lidského a přírodního světa, který však nakonec každý vnímá a interpretuje originálně po svém – jako mystický, zneklidňující anebo nepoddajný.

Cena Jindřicha Chalupeckého 2025. Veletržní palác, Národní galerie Praha, 26. 9. 2025 – 11. 1. 2026