Snímek Sny o vlacích obsahuje na první pohled řadu nešvarů. Hodně se v této adaptaci novely Denise Johnsona využívá voiceoverů, jak bývá při převádění literární látky zvykem. Scény z Idaha přelomu 19. a 20. století, zasazené do tamní lesnaté krajiny, zase zprvu působí poněkud vyumělkovaně. Přestože je kraj, kde protagonista Robert Grainier pracuje jako dřevorubec při stavbě železnice, plný násilí, násilnosti vidíme jen v drobných, neškodných záblescích. Jenže po prvních minutách pochyb se ukáže, že režisér Clint Bentley ví, co dělá. Tklivý příběh sirotka, jenž přijde i o svou novou rodinu, by snadno mohl být jedním z těch dojáků, jaké obvykle bodují na festivalu Sundance, kde měl film ostatně letos v lednu premiéru. Ale není. Sny o vlacích jsou přesným řezem westernovou krajinou, titulem, který bere vážně fakt, že western je pro Američany jakýmsi novodobým mýtem. Herec Joel Edgerton je uhrančivým středobodem zasmušilé balady, situované mezi svět parních lokomotiv a novou dobu, v níž se rozléhá řev prvních motorových pil. Avšak ke křiklavým kontrastům má toto soustředěné, meditativní dílo daleko. Bentley uzavírá své na výpustkách založené vyprávění do polodetailních záběrů, jež jsou opakem širokoúhlých westernů kochajících se americkou krajinou. Ztišený, a přesto bolavý snímek si bere trochu z citlivosti Terrence Malicka, kultivovaností promluv může zase připomenout Jima Jarmusche, ale Bentley našel svůj vlastní způsob, jak vyprávět o světě v době zlomu a o zlomeném muži, který v něm musí žít.

Sny o vlacích. (Train Dreams). Režie Clint Bentley, USA, 2025, 102 min. Premiéra na Netflixu 21. 11. 2025