Výstava Tabula fracta v ústecké Galerii Hraničář přibližuje na konkrétních příkladech problematiku poválečné architektury a uměleckých děl ve veřejném prostoru. Reflektuje komplikovaný vztah veřejnosti k těmto objektům, jejich chátrání i otázku společenské odpovědnosti za péči o kolektivní paměť.
Výstavu Tabula fracta. Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem připravily pro ústeckou Galerii Hraničář kurátorky Karolína Munková, Šárka Svobodová a Eva Truncová z kolektivu 4AM / Fórum pro architekturu a média. Svou snahou zpřístupnit širší veřejnosti poválečnou architekturu navazují jak na svou kontinuální práci, tak i na tematické výstavy, jako byly NEBOURAT! Podoby brutalismu v Praze (Národní galerie Praha, 2020), Poválečná architektura jako památka (Galerie Jaroslava Fragnera, 2023), ale také na stálou expozici Národní galerie 1956–1989: Architektura všem či publikace Normální je nebourat. Architektura na červeném seznamu (2020) a Ohrožené domy (2022).
Ústecká výstava ovšem nenabízí pouze další přehled staveb ani příliš nezdůrazňuje jejich estetické kvality. Prostřednictvím uměleckých děl a doprovodných programů ukazuje především náš dnešní vztah k architektuře sedmdesátých a osmdesátých let. Východiskem se brněnským kurátorkám staly dva ústecké objekty: obchodní dům Labe a bývalé krajské sídlo KSČ (dnes sídlo Krajského úřadu Ústeckého kraje). Obě stavby trpí nekoncepční údržbou, svévolným odstraňováním uměleckých děl, postupným chátráním i ideologickými spory, které se promítají do interpretace jejich hodnoty. Název Tabula fracta, odkazující na známý pojem „tabula rasa“ (čistá deska, na niž lze psát nové příběhy), upozorňuje na náš dluh vůči poválečnému kulturnímu dědictví. Také…Článek je přístupný předplatitelům*kám.