Požádali jsme literárního kritika Martina Lukáše, aby sestavil výběr „nejlepších“ českých básní ze sbírek, jež vyšly v uplynulém roce. Dvanáct různorodých textů ukazuje, „nakolik je pro poezii důležitá perspektiva výpovědi“. Mimo to se v doprovodném komentáři dočteme, že literatura je „trapnost, která je o to nepatřičnější, oč usilovněji se jejím prostřednictvím pokouší člověk postavit světu“.
Tašo Andjelkovski
***
Naše těla
Vytřeštěná
Ze sněhu až do popela
(Holina; Torst)
Dominik Bárt
***
Co zrovna potřebujeme,
třeba si představit
za náma.
Ráno lhůty prodlužujeme.
Ráno jako řeka
neznámá.
***
Potměšile nám řeka odpouštěla.
Potmě šila námi z místa na místo.
Trzaśnięcie drzwiami czujemy że blisko.
Rozbitá okna. Střepnutí těla.
(Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu / Dzięki dwóm językom nie zgubimy się w tłumaczeniu; Větrné mlýny)
Nela Bártová
štěnice: krásova
hele když už to jakoby nainstaloval
tak jsem pil kafe
v jedné ruce
a u toho bylo potřeba stáhnout si aplikaci
od ou tů
abych mohl udělat něco
něco v
abych to mohl nastavit tu wifi prostě
tak jsem to držel
nějak jsem si přehodil kafe mobil
ale špatně jsem ho chytil
a u toho jsem pil to kafe
a spadl mi ten mobil na zem
a u toho jsem nějak zareagoval
a nalil jsem si to kafe do nosu
a to jsem pak vyprskl
na ten mobil
na boty
na zem
na sebe
a na toho pána
(Házeliště granátů; Bílý Vigvam)
Jiří Dynka
Dubnové jaro v Nuslích
2023
Co by byl svět bez pojistných událostí?
Co…Článek je přístupný předplatitelům*kám.