Uznávaný mexický básník Luis Felipe Fabre, známý jako kritik „psaní v první osobě“, se ve své třetí sbírce, nazvané Básně hrůzy a tajemství, nechává inspirovat populární kulturou. Kromě jiného tu narazíme na pasáže zachycující „zombijskou katastrofu“, která vede k „posmrtnému trvání hladu a bídy“.
(Opening song)
Hey, sweetheart, nechoď
piknikovat na hřbitov: nechoď
pít na hřbitov:
nechoď fetovat na hřbitov:
dnes v noci si nehraj
na gotičku.
Protože to začíná
být divné; protože
se našla paže
a zbytek těla je mystérium;
protože se našlo
ucho
z jiného mystéria
a zuby z čertvíjakého úsměvu;
protože to začíná být hardcore:
hey, honey, poslechni si
tu idiotskou písničku: nechoď
tancovat na hřbitov:
nechoď tancovat
na hřbitov: nechoď
tancovat na hřbitov: dnes v noci
zůstaň se mnou.
*
Ruka vytrčená z hrobu:
ruka mrtvého, který nakonec mrtvý není,
anebo ne úplně mrtvý: jenom shnilý:
ruka zombie:
ruka vytrčená na konci filmu,
aby oznámila, že konec není konec:
bude druhý díl.
A tedy
ruka,
která vyrašila z hlíny
jako nestvůrný kaktus
z tajného hrobu na severu Mexika.
Jenže tu ruku nikdo neviděl,
a pokud ji někdo viděl, neřekl to,
a pokud to řekl, nevěřili mu,
a pokud mu věřili,
věřili mu příliš pozdě:
teď sedmdesát tisíc zombií pustoší Mexiko,
podle oficiálních statistik.
Ruka zkroucená jako smích bez zvuku:
pomsta bude strašlivá!
*
1
Zombie: kanibalské mrtvoly.
2
Zombie: mrtví trpící nespavostí.
3
Zombie: pustuly neznámého:
smečka hnilob,
která jde k tobě.
…