O LARPu a divadle lze s jistou nadsázkou říct, že jsou jako mladší bratr a starší sestra. Patří do jedné rodiny, sdílejí řadu společných rysů, ale každý z nich si v průběhu času vyvinul vlastní způsoby práce se základními kategoriemi. V obou případech se setkávají lidé ve společném čase a prostoru, avšak na rozdíl třeba od chůze po velkoměstském bulváru se k sobě nevztahují náhodně, nýbrž na základě určitého předem (či alespoň rámcově) dohodnutého jednání.

Právě tato vztahovost je pro divadlo i LARP klíčová: účastníci nejsou pouhými spolupřítomnými těly, nýbrž vstupují do situace, v níž jejich jednání, pozornost a reakce nabývají významu. Zároveň však v obou případech platí odlišná pravidla, která určují, jakým způsobem k sobě lidé přistupují, co se od nich očekává a jakou míru aktivity či odpovědnosti za průběh události na sebe berou. Právě v těchto často nenápadných, ale zásadních rozdílech se začíná rýsovat specifický vztah divadla a LARPu.

Od hlediště k participaci

Každé divadelní představení stojí a padá na opozici herců a diváků. Jedno bez druhého nemůže existovat. Jedni na jevišti ztvárňují ideovou podobu díla, druzí ji sledují, snaží se ji pochopit, interpretovat a emočně na ni reagovat. Publikum přitom zdaleka není pouhým pasivním příjemcem. U komedie se směje,…