Režisérka Chloé Zhao vzešla z americké indie scény. Etablovala se dvojicí citlivých filmů Songs My Brothers Taught Me (Písně, které mě učil bratr, 2015) a Jezdec (The Rider, 2017), uvedených na festivalech Sundance a Cannes. První vypráví o životě původních obyvatel Ameriky v dakotské rezervaci, přičemž zaostřuje na mladíka, jenž navzdory zdejší prohibici nelegálně obchoduje s alkoholem, aby s přítelkyní mohl uniknout do Los Angeles. Druhý pak melancholickou optikou zkoumá život kovboje poté, co utrpí vážný úraz a návrat do rodeo­vého sedla je pro něj až příliš nebezpečný.

Obě vyprávění jsou značně epizodická, rozvolněná a pocitová. Odhalují fragmenty teskných životů, které pohání kupředu pouze touha po něčem lepším, zatímco jsou svazovány nevlídnou momentální situací. Zhao v nich pracuje s autenticitou neherců, Jezdec je dokonce autobiografickým příběhem do hlavní role obsazeného skutečného jezdce rodea Bradyho Jandreaua. Observační záběry jsou snímány ve velkých celcích, ve vykreslení vnitřního světa postav hraje zásadní roli krajina. Přírodní lyrika je klíčovým prvkem vyprávění.

Kronika jednoho vztahu

Vše zmíněné pak režisérka zužitkovala v Zemi nomádů (Nomadland, 2020). Třemi oscarovými soškami i benátským Zlatým lvem oceněná explorace cesty sociálně vykořisťované ženy, která se rozhodne pro potulný život, byla dosud jejím nejucelenějším…