Ve svém údajně rozlučkovém románu Zničit francouzský spisovatel jako obvykle naleptává všechny postavy svým nihilismem, zároveň si však s žíravou ironií vyřizuje účty s městskými liberály, kteří mu dlouhodobě pijí krev. Nejlidštější rysy přitom dává příslušníkům nižší třídy, kteří sice sympatizují s krajní pravicí, ale zároveň jsou ochotni bránit lidskou důstojnost tam, kde ji systém omezuje na minimum. Nové divadelní adaptaci se díky suchému, sarkastickému humoru daří zachytit křehkou rovnováhu mezilidských vztahů. Je však patrné, že mladého režiséra Tomáše Ráliše přitahuje Houellebecqova v lecčems prvoplánová provokativnost a v dramatizaci ji příliš nekrotí. Předností řemeslně zvládnuté, byť poněkud tuhé činoherní inscenace jsou herecké výkony. Takřka po celou dobu představení se na jevišti nachází Jan Hájek coby ministerský úředník Paul, jenž se ve svém vytíženém pracovním životě snaží najít trochu času pro rodinu, umírajícího otce i své zdraví. Vedle chladně charismatického Hájka vyniká zejména Petra Tenorová, obdivuhodně přepínající mezi dvěma polohami vedlejších ženských postav­-semetrik, a Radim Kalvoda, který svému „dezolátovi“ dává nečekaně uvěřitelnou hrdost. V druhé polovině inscenace se režisér spolu s dramaturgyní Lenkou Veverkovou zřejmě pokusili vykřesat „starého dobrého“ Houellebecqa. Nina Horáková v roli manželky Prudence, připravené pokleknout k nohám na smrt nemocného manžela, tak působí spíše jako postava napsaná zestárlým misogynem než mladým dramaturgicko­-režijním tandemem.

Michele Houellebecq, Tomáš Ráliš: Zničit. Divadlo Komedie, Praha, psáno z reprízy 6. 2. 2026