Román Milady Součkové Amor a Psyché vyšel roku 1937 jako druhá autorčina próza, tři roky po debutu První písmena. Stejně jako v její další tvorbě je i zde jedním z dominantních postupů přetváření tradičních literárních struktur, a to jak skrze vymezení se vůči nim, tak jejich přijetím. Oproti formálně otevřenějšímu debutu je kompozice Amora a Psyché sevřenější, aniž by však autorka rezignovala na experiment s vyprávěním.

Kniha rozvíjí fragmentární příběh neuskutečnitelné lásky dvou dívek, vypravěčky Mileny a její spolužačky Augustiny, k jejich gymnaziální učitelce Alžbětě – lásky postupně se měnící v pohrdání. Součková rozdělila text na tři části: první dvě, nazvané Deník Augustiny a Deník Alžběty, imitují konfesijní žánr, třetí část Amor a Psyché deníkovou formu opouští – je realizací románu o Alžbětině matce, jehož sepsání vypravěčka své učitelce slíbila. Závěrečný oddíl má tak charakter mise en abyme, jde o román v románu.

Před pomalovanou stěnou

„Augustina stojí, chodí, sedí se mnou před pomalovanou stěnou, které se říká vypravování,“ čteme v románu. Těžiště díla spočívá v aktivitě vypravěčky, která nicméně zpočátku funguje jako zprostředkovatelka cizího příběhu – jako vypravěč­-svědek soustředící se téměř výhradně na Augustinu. Brzy se však pozornost obrací k samotné vypravěčce. Postupně zjišťujeme, že narace funguje…