Celoživotně jste svázaná s oblastí Sudet. Narodila jste se v Chomutově, studovala jste a nadále i vyučujete budoucí umělkyně a umělce v Ústí nad Labem a už třicet let jsou vaším domovem Sovolusky, bývalá sudetoněmecká vesnice. Jaká je vlastně historie vaší rodiny v pohraničí?

Babička s dědou přišli do Chomutova po válce z Prahy. Děda totiž dostal umístěnku jako úředník. Myslím, že původně v Chomutově s babičkou vůbec neplánovali zůstat, ale narodilo se jim druhé dítě, můj tatínek, a tak tam nakonec zakotvili. Zajímavé je, že ač oba Pražáci, doma se dost často bavili německy. Pamatuju si to docela přesně, byli jsme vícegenerační domácnost. Zvlášť v situacích, kdy si mezi sebou potřebovali vyřešit něco problematického, přešli na němčinu. Po dědečkově linii byla naše rodina v podstatě úřednická šlechta rakousko­-uherského střihu, děda ještě v rodném listu nesl příjmení von Thelen.

Sudety jako takové jsou zase trochu jiná otázka. Dá se říct, že v době, kdy jsem vyrůstala v Chomutově – to byla sedmdesátá léta –, se o odsunu vůbec nemluvilo jako o odsunu. Přesto jsem už jako dítě vnímala, že celé je to trochu složitější. Například si pamatuju, jak babička popisovala situaci, kdy po příchodu do Chomutova ještě nějakou dobu žili…