Na podzim si nás Johana všechny zablokovala na sociálních sítích a tím definitivně odešla z našich životů. Byl taky nejvyšší čas, v zimě začala válka na Ukrajině a já bych musel tuhle voličku SPD kvůli jejím názorům asi uškrtit. Škrtit jsem nikoho nemusel, Johana byla pryč a já brzy zjistil, že na ni začínám rychle zapomínat.

V listopadu Josef začal kupovat Lukášovi hromady plyšáků a pastelek a bylo jasné, že chce navázat na staré časy. Pořád nám volal: Tak co podnikneme? A kdy spolu někam vyrazíme? Dvakrát u nás uvařil večeři a přespal a potom mi psal „tak co bych měl nakoupit“, jako by se rozumělo samo sebou, že u nás spí i dneska. Tou dobou se to ale moc nehodilo, měl jsem hrozně práce, a navíc jsme se rozhodli, že přestavíme byt. Olga potřebovala pracovnu. Takovou malou pracovničku kdybych měla, třela o sebe sepnutýma rukama a ukazovala na prstech, úplně prťavounkou! Jenže kde takovou pracovnu v branickém tři plus kk vzít? Nakonec jsme vymysleli, že z obýváku vyhodíme kanape a že jí do rohu dáme pracovní stůl s počítačem a židlí. Je to docela klidné místo, a když se zakryje paravánem, bude tam mít i soukromí.

A tak si jednou o víkendu, když byl…