Nakladatelství Vyšehrad, pohlcené v roce 2018 mediálním gigantem Albatros, spustilo loni novou edici současné světové literatury, nazvanou Hlasy. Jedním z prvních vydaných titulů je román nizozemské spisovatelky Jente Posthumy (nar. 1974) Na co radši nemyslím, který se v roce 2024 dostal do užšího výběru Mezinárodní Bookerovy ceny. V textu se poměrně záhy dozvídáme, že vypravěččin bratr – dvojče – spáchal sebevraždu, ale až v druhé polovině knihy zjišťujeme, co za tímto činem stálo. Mezitím sestra popisuje jejich vzájemný vztah, svou představu o společném životě (každý bude mít partnera, a přesto zůstanou spolu), ideálně ve vysněném New Yorku. Jak už to ale bývá, realita je snům značně vzdálená a narátorčina přání se nesplnila. Román sestává z krátkých kapitol řazených podle pocitů, jež sestra prožívá při rekapitulaci lepších a horších životních období. Zároveň se tu objevují témata spojená s motivem dvojčat, ať už to jsou ta newyorská, jejichž pád s vypravěčkou znovu prožíváme, anebo ta, na nichž v Osvětimi prováděl pokusy Josef Mengele. Objevuje se tu ale i mnoho různých, často bizarních encyklopedických informací, třeba o prasatech rodících se bez řitního otvoru. V románu se prolínají banality s lekcemi z nedávné historie a to vše je zastřešeno smutkem dívky, která si svůj život představovala úplně jinak. Ve výsledku tak jde o introspektivní příběh vyprávěný ve fragmentech, z nichž se postupně skládá žal z krutostí tohoto světa.

Jente Posthuma: Na co radši nemyslím. Přeložila Blanka Konečná. Vyšehrad 2025, 213 s.