Někteří filosofové jsou dobří v sebeztrapňování. Dlouho v této disciplíně vedli Petr Kužel (svým protestsongem na YouTube) a Tomáš Koblížek (neustálou dramatizací svého boje proti postpravdě), nyní je oba překonal Mi­chael Hauser (publikací svých pamětí formou wikipedického hesla). Skutečnými mistry jsou ovšem čeští heideggerovci.

Bývalý děkan FHS UK Ladislav Benyovszky (jenž Heideggera oslavil slovy „to je, ať si kdo chce, co chce říká, ať si matka slzy utírá, poslední z těch velkých, kteří evropskému myšlení něco přinesli“) kandidoval se zombie české ultrapravice Miroslavem Sládkem za stranu Česká republika na 1. místě! Dostal krásných 97 preferenčních hlasů a strana neuspěla. Bytí se tu jaksi nepotkalo se jsoucnem. Filosof usilující „o vlastní dokonalost a dokonalé sepětí se světem“ dokonale pohořel. Ještě že tak.

Jeho kolegyně Anna Hogenová komunikuje s veřejností skrze rozhovory v Parlamentních listech. V tom posledním vyjádřila naději, že Babišova vláda prosadí „spravedlnost v mé­diích“, „zákon FARA“ a zruší emisní povolenky („projev imperiálního fallere“). Zhodnotila i demonstraci Milionu chvilek, jejíž účastníci jsou podle ní „slepí, povrchní a placatí“. Protest prý postrádal spontánnost, „byla to suplovaná demonstrace za někoho jiného, cizího“. Dostatečným důkazem jsou pro filosofku „budky WC postavené vedle sebe v řadě“.

Od publikace Černých sešitů víme, co si máme domýšlet za rétorikou o „někom jiném, cizím“ u Heideggera: zlého světového Žida. U Hogenové jsou ale možná ony cizí ruce podobně neurčité, jako je neurčitá většina její rétoriky. Ještě že má aspoň ony konkrétní WC budky, aby ten cizí vliv doložila. Aspoň zatím, než Babiš prosadí „zákon FARA“.

Budoucí historičce či historikovi českého heideggerovství není co závidět. Bude to strhující příběh úpadku myšlení. Nicméně, jak nám na síti X ukazuje parodické alter ego Hogenové vystupující pod jménem Petra Komárková, neexistuje příběh intelektuálního úpadku, nad nímž by se nešlo dobře pobavit.