Kdesi na světě se toulá žena, která nemilosrdně vraždí svůdkyně zadaných mužů. Jednoho dne si s překvapením uvědomí, že všechny ostatní ženy už zlikvidovala a na celé planetě zbývá jen ona sama. Představa takové mstitelky stojí v základu autorské inscenace Kateřiny Císařové, kterou uvádí Divadlo Na zábradlí. Monodrama v režii Jana Friče dostalo název Jolene podle slavné písně Dolly Parton. Císařová sedmdesátiminutové představení v intimním prostoru Eliadovy knihovny zahajuje vzpomínkami zaměřenými především na vztahy s ostatními ženami. Plynule přechází do obecnější roviny, v níž slovy, gesty či hudbou komentuje různé společenské a genderové fenomény. Pomyslnou katarzí je přestavba scény na středověkou tavernu a procítěný hudební koncert. Propojení osobní a univerzální roviny místy funguje výborně, jindy je výsledkem poněkud nesouvislá mozaika nahodilých scén a situací. Zařazení některých motivů totiž dává smysl až při vyslechnutí následné diskuse s autorkou. Nejsilnější je Císařová v popisu efemérní povahy pocitů vůči ostatním příslušnicím svého pohlaví: opakovaně naráží na nejistotu, hněv i žárlivost. V pečlivě vybudovaném důvěrném prostoru tak bez odsudku i jednoduchého východiska reflektuje slova německé spisovatelky Sophie Fritz, jejíž dílo uvádí jako jeden z inspiračních zdrojů: „Ještě nikdy jsem neměla strach, že ve skupině žen zažiju fyzické násilí, přesto jsem z takových setkání odcházela zraněná.“

Kateřina Císařová, Nina Jacques, Jan Frič: Jolene. Divadlo Na zábradlí, Praha, premiéra 7. 3. 2026