Dají se několikaleté deníkové zápisky uspořádat podle abecedy? Kanadská spisovatelka Sheila Heti si více než dekádu psala pravidelně deník a dva roky chystala jeho vydání. Stěžejním pomocníkem při třídění fragmentárních záznamů, zachycujících každodenních těkání a životní nahodilosti, se stala excelová tabulka.

„Co to bude za příběh? Co z toho všeho vznikne? Jak člověk sám sebe rozebere na částečky? Jaká krása by se dala vytvořit z téhle nahodilosti?“ ptá se Sheila Heti na stránkách svého deníku. Co říct o knize, jež pozbyla příběhu a zároveň v sobě skrývá nespočet mikropříběhů? A jak psát o textu rozebraném na nahodilé kousky, které Heti poslepovala zpět v jeden uspořádaný chaos? Na to se ptám sebe samé, když opakovaně listuji autorčinými zápisky. Abecední deníky (Alphabetical Diaries, 2024) podněcují nespočet otázek. Třeba tu, kolik experimentu dokáže (autobiografická) literatura unést. Nebo kolik smyslu lze nalézt ve zdánlivém nesmyslu.
Kanadská spisovatelka a esejistka Sheila Heti má na kontě už devět knih, české čtenářstvo se s ní však setkalo teprve nedávno prostřednictvím žánrově proměnlivého Mateřství (2018, česky 2023; viz A2 č. 7/2024). Text, v němž vypravěčka z různých perspektiv zvažuje, zda mít, či nemít dítě, a přitom si pomáhá věšteckými mincemi, zpytováním vlastní touhy i rodinné historie, ale také návštěvami kartářky, může posloužit jako vzorek charakterizující spisovatelčinu tvorbu, v níž se stírají hranice mezi literaturou a konceptuálním uměním, fikcí a autobiografií, mezi žánry a formami. V Abecedních denících však autorka zašla v experimentování ještě o krok dál: sleduje, co vyklíčí z půdy…Článek je přístupný předplatitelům*kám.