Katalánská zpěvačka a producentka Rosalía, aktuálně nejposlouchanější umělkyně zpívající ve španělštině, dokázala načas sesadit Taylor Swift z čela celosvětového žebříčku. Od interpretace španělského flamenca se propracovala ke svébytnému globálnímu popu, který svým žánrovým chameleonstvím budí jak obdiv, tak kritiku.

Ilustrace Alexey Klyuykov
Čtrnáctiletá dívka z průmyslového městečka Sant Esteve Sesrovires jede s kamarády z práce. Z reproduktoru auta zní Camarón de la Isla. Čtvrť je plná přistěhovalců z Andalusie, flamenco zde není exotikou nebo nostalgií, je součástí každodenní žité zvukové reality. Dívka slyší poprvé v životě cante jondo a něco v ní sepne. Následuje osmileté formální studium na konzervatoři, operace hlasivek, rok ticha, oceňovaná závěrečná akademická práce, úspěch u mezinárodní kritiky a nakonec i zářezy v hudebních hitparádách. Rosalía Vila Tobella, zpěvačka, producentka a umělkyně, kterou dnes celý svět zná jako Rosalíu, před pár lety působila jako zjevení. Za jejím úspěchem ale stojí dekády tvrdé práce a pečlivě promyšlených rozhodnutí, která v mnoha případech vyvolala i vlny kritiky.
Už od prvních tracků Rosalíu obklopuje mlha obviňování z kulturní apropriace a nedostatku autenticity. Flamenco, žánrový domov katalánské zpěvačky, je pro španělskou kulturu přibližně totéž, co je blues pro afroamerickou populaci nebo samba pro Brazilce: umělecká forma zakořeněná v historickém utrpení konkrétních komunit, v případě flamenca andaluských gitanos. Katalánská dívka z předměstí Barcelony, která studuje andaluský kánon a dosahuje díky němu mezinárodní slávy, se v tomto kontextu nevyhnutelně dostává do prostoru, kde její tvorba nese i politické konotace.
Hitparáda z univerzity
Rosalíino první album Los ángeles (2017), natočené s katalánským…Článek je přístupný předplatitelům*kám.