Španělsky se na území dnešních Spojených států hovoří nejpozději od 16. století. Z Floridy a Portorika se španělština rozšířila přes Louisianu až do států, které byly ještě v 19. století pod správou Mexika, jako třeba Texas, Kalifornie, Arizona či Utah. Zeměpisné názvy typu Los Angeles, El Paso, Rio Grande, Sierra Nevada či Albuquerque ostatně o přítomnosti hispánské populace, čítající dnes přinejmenším pětinu obyvatelstva USA, jasně vypovídají. Přes svou početnost se však této menšině dlouhodobě nedařilo proniknout do kulturního mainstreamu takovým způsobem, jakým to dokázali třeba Afroameričané. Až v posledních letech to vypadá, že se španělskojazyčné hudební produkci blýská na lepší časy.

Speak American

Zlom pro hispánské – a vůbec iberoamerické – hudebníky a hudebnice nastal v roce 2017 s vydáním hitu Despacito od portorického dua, zpěváka Luise Fonsiho a rappera Daddyho Yankeeho. Vydavatelství Universal Music Group vědělo, že popová skladba s prvky reggaetonu má šanci na úspěch také ve Spojených státech, ale obávalo se (snad i kvůli vítězství Donalda Trumpa, který v té době hodlal na hranici s Mexikem vybudovat zeď proti imigrantům), jak bude americké posluchačstvo reagovat na píseň nazpívanou ve španělštině. Proto ve Státech raději vydalo remix, v němž úvodní pasáž skladby přezpíval Justin Bieber. Tato verze záhy ovládla světové hitparády a stala se jednou z nejstreamovanějších skladeb všech dob. Menší úspěch, ale podobný osud měl tentýž rok i singl Mi Gente od kolumbijského zpěváka J Balvina, na němž hostovala pro změnu Beyoncé.

Poangličtění podlehla – ovšem už před dvaceti lety – i proslulá Macarena. Do taneční verze písně dua Los del Río, kterou vytvořila španělská elektropopová skupina Fangoria, přimíchali miamští producenti Bayside Boys anglické vokály, protože tamější rádio Power 96 odmítalo hrát původní, hispanofonní verzi. Ke stejným jazykovým kompromisům se koneckonců předtím i poté museli uchylovat prakticky všichni neangličtí hudební tvůrci a tvůrkyně, pokud chtěli oslovit americký hlavní proud. Největší hvězdy takzvaného latino popu, mezi nimiž bychom našli Shakiru, Jennifer Lopez, Rickyho Martina, Enriqua Iglesia a před nimi třeba Gloriu Estefan, Sergia Mendese či Julia Iglesia, musely zpívat aspoň zčásti v angličtině.

Ne vždy ale tato snaha přinesla ovoce. Kupříkladu králi brazilské hudby Robertu Carlosovi se tímto způsobem do USA proniknout nepovedlo a podobně pohořely pokusy o jazykový crossover mexických zpěvaček Pauliny Rubio a Thalíi nebo „španglická“ předělávka The Ketchup Song (Aserejé) od španělské dívčí skupiny Las Ketchup. Americká obliba bilingvních interpretů a interpretek je tedy vrtkavá – což naznačují i starší příklady. Tak například španělští Mocedades, kteří se v roce 1973 umístili na jako druzí v Eurovizi, svůj hit Eres tú sice přezpívali do pěti dalších řečí včetně angličtiny, ale za velkou louží stejně více uspěl originál. A pak je tu specifický případ dvou veleslavných hispanofonních písní: kubánské Guantanamery a mexické La Bamby.

Vrcholky hitparád

Guantanamera vznikla v roce 1929, když mu­­zikant Joseíto Fernández zhudebnil vlastenecké verše básníka Josého Martího napsané údajně krátce před jeho smrtí v kubánské válce za nezávislost na Španělsku. Chytlavá melodie si našla cestu mezi americké folkaře – v šedesátých letech ji hráli The Weavers a později sólově Pete Seeger. Obě verze ponechávají text v původním znění a pouze doplňují mluvenou anglickou vsuvku osvětlující význam slok. Seeger až na tuto pasáž odmítal song poangličťovat, poněvadž prý chtěl uspíšit dobu, kdy se Spojené státy promění ve vícejazyčnou zemi. Jeho slova si nejspíš vzalo k srdci americké vokální trio The Sandpipers, jehož coververze Guantanamery z roku 1966 se stala prvním (z větší části) hispanofonním singlem v horní desítce americké hitparády.

Také cesta La Bamby na vrchol žebříčku byla klikatá, zato se však na něj píseň vyšplhala dvakrát. Veracruzská lidovka přes hranice USA pronikla prý už po druhé světové válce a oblíbili si ji především v newyorských tančírnách. V roce 1958 ji rokenrolově předělal šestnáctiletý chicanský zpěvák Ritchie Valens, ale než s ní stihl pořádně prorazit, zahynul při letecké havárii (po boku Buddyho Hollyho a J. P. Richardsona). Později píseň získala na popularitě díky životopisnému filmu La Bamba (1987), věnovanému právě Valensovi. Titulní skladba snímku se v podání mexicko­-americké kapely Los Lobos ocitla na první příčce žebříčků jako teprve čtvrtý zcela neanglofonní hit ve Spojených státech.

Jako první tohoto úspěchu dosáhl v ro­­ce 1958 italský zpěvák, herec a politik Domenico Mo­­dugno se šlágrem Nel blu, dipinto di blu; podruhé v roce 1963 japonský zpěvák a herec Kjú Sakamoto. V tomtéž roce zabodovala ještě belgická dominikánská jeptiška Sœur Sourire s francouzským chvalozpěvem Dominique. La Bamba ovládla americkou hitparádu až skoro o čtvrtstoletí později. Jak je vidět, americké posluchačstvo se k neanglickým písničkám před Despacitem stavělo dost rezervovaně. Po Macareně to trvalo šestnáct let, než se k vrcholu alespoň přiblížil jihokorejský rapper Psy díky nečekanému úspěchu singlů Gangnam Style a Gentleman, jimiž předznamenal pozdější K­-popovou invazi.

Tak se nám to líbí

Ani největší tahoun K­-popu, boy band BTS, dosud se čtyřmi zářezy v TOP 10, však nedokázal to, co v posledních letech předvádí v amerických žebříčcích Bad Bunny (byť je třeba uznat, že členové BTS museli dobývání Spojených států přerušit kvůli povinné vojenské službě). Pomyslnou válku o trůn neanglofonního vládce hitparád spolu BTS a Bad Bunny svádějí od roku 2018, kdy se čistě španělská spolupráce portorického rappera s Drakem nazvaná Mía umístila mezi nejposlouchanějšími singly na páté pozici. O dva roky později to Bunny v kolaboraci se ­Jhayem Cortezem dotáhl až na čtvrté místo a od té doby jeho skladby každoročně s výjimkou roku 2024 obsazují některé z prvních deseti příček amerických hitparád, přestože v nich povětšinou není ani slůvko anglicky. Jak se to Bunnymu povedlo?

Poněkud opomíjenou hrdinkou ­tohoto příběhu je americká rapperka karibského pů­vodu Cardi B, která v roce 2018 svým masivním hitem I Like It s hostujícími Bad Bunnym a J Balvinem potvrdila, že Despacito ani Mi Gente neuspěly jen šťastnou náhodou. Píseň sampluje skladbu ve stylu bugalú I Like It Like That od Petea Rodrigueze, jenž importoval latinskoamerické rytmy do Spojených států už v šedesátých letech. Obě skladby spojuje to, že podle osvědčeného vzorce protlačily do mainstreamu hispanofonní tvorbu v anglofonním hávu.

Zásadní faktor Bunnyho vzestupu nicméně spočívá ve streamování hudby. Když hitparádová platforma Billboard od roku 2005 začala postupně zahrnovat počty digitálních stažení, zhlédnutí na YouTube a poslechů přes služby typu Spotify, Apple Music či Tidal, katapultovalo to k výšinám hudebního průmyslu do té doby nevídané interprety a interpretky. Éra streamingu znamená, že posluchačstvo má mnohem větší vliv na prosazení svých oblíbenců a oblíbenkyň. To dává vyniknout novým hlasům, jež by se dříve musely při honbě za úspěchem jazykově asimilovat.

Bad Bunny zosobňuje kulturní převrat v amerických hitparádách a dopad je zřetelný. V roce 2023 uspěla Shakira v TOP 10 hned se dvěma španělskými skladbami. Brzy nato prorazila díky TikToku mexická dvojice Eslabon Armado a Peso Pluma singlem Ella Baila Sola. Celosvětově úspěšná je také španělská zpěvačka a producentka Rosalía (viz A2 č. 11/2022), která začínala fúzí flamenca a elektroniky. Španělština je dnes druhou nejčastěji zaznívající řečí v hudebních žebříčcích Spojených států – těžko ovšem říct, nakolik to z nich činí Seegerovu vysněnou vícejazyčnou zemi…

Autor je překladatel.