close search

B: Vladimír Burda

„Byl úžasně nadaný básník, psal nádherné věci a byl taky dobrý novinář. Jak jsem říkal, Vláďa byl alkoholik kvartální. To znamená, že když to na něj sedlo a začal, úplně se ponořil do pražského podsvětí a chlastal s neuvěřitelnými týpky, dneska by to šlo srovnat s takovými houmlesáky z nádraží. To ho drželo čtrnáct dnů, tři týdny, a opět se vynořil hladce oholen, perfektně ustrojen, sako, kravata, čistá košile.“(Magorův zápisník, 1997, rozhovor Jana Pelce s Ivanem Martinem Jirousem)

V roce 2005 jsem pro Torst edičně připravil první svazek sebraného díla experimentálního básníka Vladimíra Burdy (1934–1970), nazvaný Lyrické minimum. Už jen příběh vydávání tohoto souboru by stál za samostatný článek: původně chystané vydání na konci šedesátých let nebylo realizováno, v devadesátých se Burdův kamarád Josef Hlaváček marně snažil o vydání jeho básnického díla (po Burdově sebevraždě zachráněného ve dvou igelitových taškách) v nakladatelstvích Dialog a Mladá fronta, a nakonec se i díky podpoře tehdy ještě žijícího Jiřího Koláře kniha dočkala své podoby v Torstu. Prodeje Lyrického minima byly ovšem naprosto tragické (podle Jana Šulce jedna z nejméně prodávaných knih nakladatelství), a proto se od realizace chystaného druhého dílu Burdových spisů, zahrnujících teoretické práce i jeho novinařinu, ustoupilo na dobu neurčitou.

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image