Po druhém květnovém víkendu se česká fotbalová liga znovu dostala na titulní strany tuzemského tisku. Těsně před závěrečným hvizdem 317. derby mezi týmy SK Slavia Praha a AC Sparta Praha vtrhlo na hřiště pár set domácích fanoušků. Část davu si to okamžitě zamířila k sektoru hostů a zaútočila na něj světlicemi. Několik rozlícených jedinců navíc mělo napadnout dva sparťanské hráče. Bezesporu nešťastná a v mnoha ohledech také neobvyklá událost se během pár vteřin proměnila v „černý den českého fotbalu“, či dokonce ve „fotbalový Armagedon“, jak incident druhý den překřtil přední sportovní deník. Právě apokalyptická metaforika mě vedle nejapných přirovnání k Balkánu a Latinské Americe za­­ujala ze všeho nejvíce.

Představa zániku světa je jedním ze základních kamenů lidské kultury. V evropském prostředí, silně formovaném křesťanstvím, je nejkanoničtější vizí konce lidských dějin poslední kniha Nového zákona. Pouštěl jsem si záběry z derby pražských „S“ stále dokola a na druhé polovině obrazovky projížděl slavná ztvárnění apokalypsy od anglického romantického malíře Johna Martina. Bouřící mračna, praskající skály a těla padající do temnoty – nic z toho mi však k hordám maníků v červenobílých dresech s plastovými kelímky v rukou nepřipadalo úplně přiléhavé.

Přepnul jsem tedy do pozápasového studia, kde čtveřice expertů rozebírala události s výrazem lidí, kteří přežili pád civilizace. Moderátor v jednu chvíli poznamenal, že brankář Jakub Surovčík „byl napaden pivem“. Představa obživlého půllitru, jak se zákeřně sápe po sparťanském hráči, mě posunula k obrazům Hieronyma Bosche. Groteskní krajiny nizozemského renesančního malíře už byly stadionové realitě podstatně blíž, pořád v nich však zůstávalo příliš sakrálního a málo světského. Až detailní záběr na kulatý obličej jednoho z výtržníků mi konečně napověděl správný výtvarný předobraz: ne díla Martinova či Boschova, ale Rvačka v hospodě od Josefa Lady. Soudný den dorazil v kraťasech a s pivem v ruce.