„Zahradní trpaslík je něčím nenormálním; je vadnou napodobeninou a pochází z mytického světa. Je symbolem mostu mezi lidským světem a materialistickým světem věcí,“ píše ve své obhajobě zahradních trpaslíků rumunský politolog Vasile Dâncu. Dodává, že teprve člověk tvoří z tohoto tvora postavu, která (neoprávněně) získává osobnost a někdy i duši. Individualitou a charakterovými vlastnostmi vybavil trojici trpaslíků také Jan Horák.

Protagonisté jeho Trpaslíků se ­setkávají v odlehlém majáku. První z nich, trosečnice ztvárněná Pavlínou Štorkovou, se před hrozbou znásilnění raději vrhla do moře; nyní bloudí po majáku a touží po jakékoliv blízkosti. O maják pečuje Jan Bárta v roli správce, který s trosečnicí navazuje mocensky nevyvážený vztah. Podivný trojlístek uzavírá nejednoznačná postava muže v podání Jana Jankovského, jež místy působí jako přízrak. Tři hrdinové zároveň ztělesňují archetypální figury několika bajek. Trosečnice vystupuje jako myška, která ze závisti vláká do své nory psa­-správce a vypíchne mu oči. Jankovský zase představuje žíznivého koně, kterému kachna pomůže najít vodu, a on jí na oplátku slíbí ochranu kachňat, což nesplní. Herci během inscenace plynule přecházejí mezi těmito i dalšími postavami – až se v závěru promění v trpaslíky.

Zbytky humanismu

Trpaslíci jsou v Horákově pojetí vyprázdněným pojmem, posledním zbytkem humanismu a groteskním svědectvím o tom, co…