Po finanční krizi roku 2008 se v západním světě znovu staly diskutovaným tématem ekonomické nerovnosti a třídní konflikt, počínaje heslem hnutí Occupy „We are the 99 %“ až po Corbynovo „For the many, not the few“. Zároveň se vrátila debata o tom, co by systémová alternativa ke kapitalismu znamenala na mikroekonomické úrovni: jak by mohly vypadat podniky – nebo alternativy k formálnímu podnikání –, které by měly hodnoty demokratického řízení a spolurozhodování, socioekonomické rovnosti a ekologické udržitelnosti zabudované přímo do svých principů i každodenního fungování.

Za hranicemi zisku

Pod názvy jako sociální a solidární ekonomika, družstevnictví, občiny (commons) nebo komunitní ekonomika se skrývají příbuzné snahy organizovat ekonomickou činnost podle jiných principů, než je dosažení co nejvyššího zisku. Sdílejí přitom dva základní principy. Za prvé upřednostňují užitnou hodnotu a uspokojování lidských potřeb, prospěch komunit a ekologickou udržitelnost před maximalizací výdělků a akumulací kapitálu. Za druhé se tyto cíle promítají i do vlastnictví a řízení zdrojů prostřednictvím různých forem ekonomické demokracie, které jsou založeny spíše na principu „jeden člověk, jeden hlas“ než „jedna akcie, jeden hlas“.

Tradice vzájemné pomoci, družstevnictví, odborového organizování a dalších forem kolektivního hospodaření jsou mnohem starší než…