Kniha písní neboli Š­-ťing, jež zahrnuje texty pocházející z 11. až 6. století př. n. l., je nejstarší známou sbírkou čínské poezie. Poprvé se díky překladu sinologa Lukáše Zádrapy dostává k českému čtenáři v úplnosti (druhý díl Kniha písní II. Ódy a Hymny vychází v nakladatelství Aula letos). Básně vzešly z ústní tradice a zásadně ovlivnily veškerou čínskou literaturu středověku i novověku. Kniha je zároveň jedním z pěti základních textů konfuciánství, které bylo do začátku 20. století v Číně oficiální státní ideologií. S tím souvisela i všeobecná znalost textů obsažených v Knize písní. Po dva tisíce let utvářely čínskou kulturu a jejich vliv lze snad přirovnat k úloze Bible v křesťanské Evropě. Sto šedesát básní je rozděleno do čtrnácti oddílů dle místa vzniku, přičemž tematicky jsou značně různorodé. Najdeme zde konejšivou přírodní lyriku, která klade důraz na neustálou obnovu všeho živého ve světě, milostné verše o mladých lidech hledajících lásku i didaktické básně vštěpující čtenáři základy společenské hierarchie či rozdělení prací v průběhu roku. Ne všechny však hovoří harmonizujícím tónem, který akcentuje sepětí člověka s přírodou či důležitost rodinných vazeb – smutek ze života, který je vlastní snad veškeré lidové poezii, najdeme i zde. Podstatnou součástí vydání je erudovaný doslov sinoložky Olgy Lomové, který publikum seznámí s kulturním a historickým kontextem. Poznámka překladatele pak umožní laikům aspoň v základech pochopit úskalí překladu staročínské poezie.

Kniha písní I. Nápěvy knížectví. Přeložil Lukáš Zádrapa. Aula 2025, 310 s.