Kijoši Kurosawa není v žádném příbuzenském vztahu s Akirou Kurosawou, ale jeho novinka Samuraj a vězeň se v mnoha ohledech podobá samurajským dramatům slavnějšího jmenovce. Podobně jako třeba Rašómon (1950) je Kijošiho snímek moderním pohledem na tradiční žánr a na konkrétní historickou epochu. Dílo zachycuje skutečnou událost z druhé poloviny 16. století, kdy se Araki Murašige postavil proti svému pánu Nobunagovi Odovi. Děj se takřka cele odehrává v Arakiho nedobytném paláci obklopeném vojsky, který se pro protagonistu stává doslova i obrazně vězením. Ale vězení zde představují především samotné samurajské tradice, které se Araki snaží zpochybnit a odmítnout – třeba tak, že uvrhne do žaláře muže ze znepřáteleného klanu, čímž ho zostudí mnohem více, než kdyby ho zabil. Kurosawa se na přelomu tisíciletí proslavil duchařskými horory jako Kairo (2001), v nichž se přízraky stávaly spíše posmutnělými bytostmi než zástupci zla. A v podobné, pomalé a přízračné atmosféře se odvíjí i jeho novinka vyprávěná v tempu čajového rituálu, ale přitom plná neklidu. Místo šermířských soubojů nabízí rozpravy obou titulních hrdinů o válce, cti, svobodě i poutech v podobě přežitých zvyklostí. Zároveň jde však o svébytnou detektivku, neboť v paláci se množí záhadná úmrtí působící jako zásah z nebes. Meditativní snímek je uhrančivým portrétem muže, který vede předem prohraný boj a zároveň se ztrácí sám v sobě, i trpělivou disputací o různých podobách okovů.

Samuraj a vězeň. Režie Kijoši Kurosawa, Japonsko, 2026, 147 min. Premiéra v kinech 3. 9. 2026