Nakladatelství Rubato zpřístupnilo českému čtenářstvu díky mimořádnému překladu Marie Voslářové vůbec poprvé dílo Emmy Hennings (1885–1948), autobiografický román Cejch (Das Brandmal, 1920). Ačkoli bývá Hennings zmiňována zejména v souvislosti se svým partnerem a pozdějším manželem Hugo Ballem, její život a dílo ukazují na nezávislou a výraznou ženskou postavu německé avantgardy. Dokázala se vzepřít chudým poměrům, z nichž pocházela. Obstarávala si živobytí jako herečka potulných divadelních společenství, vystupovala v nočních podnicích a šantánech jako recitátorka a šansoniérka. Chudobou a hladem byla opakovaně dohnána až k prostituci. Již před setkáním s Ballem ovšem byla v uměleckých kruzích uznávanou autorkou. Své expresionistické básně publikovala v radikálních časopisech jako Pan nebo Die Aktion a v roce 1913 vydala svou první básnickou sbírku Die letzte Freude (Poslední radost).

Mezi dadaismem a vírou

Roku 1914 se přidala k Hugo Ballovi v Berlíně, kde se začala živit jako kabaretní umělkyně, zpěvačka a tanečnice. Aby unikli rostoucímu nacionalismu, odjeli o rok později do Curychu, kde žili díky podpoře přátel z literárních kruhů, dokud nenašli práci v kabaretu. V roce 1916 otevřeli Cabaret Voltaire, jehož „hvězdou“ se stala právě Hennings. Její vystoupení patřila mezi největší lákadla. Široký repertoár zahrnoval šansony, které Ball doprovázel na piano, ale i populární písně…