Nad pozvánkou na výstavu fotografií ze sovětského Ruska z let 1917 až 1941 jsem se zaradovala, že se konečně v rámci Ruské sezóny v Česku, tak velkolepě prezentované českými i ruskými státními orgány, děje něco zajímavého. A ejhle, pražská Fotostrojka do programu nepatří, organizátoři si ji klidně uspořádali bez požehnání ministrů kultury, kteří si sezónu „upekli“. V rámci Ruské sezóny se ale uskuteční jiné akce: v březnu bude v Galerii U křižovníků „výstava lakových miniatur umělců Ruska“, v jednání je přehlídka amatérské fotografky A. Chorošilovové v červnu v Klementinu. Na filmovém festivalu v Karlových Varech budou vystaveny obrazy S. Ejzenštejna, zatímco retrospektiva jeho filmů bude v září v Brně a v listopadu v Praze. Odborníci na Ejzenštejnovo dílo dosud znají jen jeho kresby, o obrazech nevěděli, ale třeba to je překvapení. Ruskou sezónu 2006 pořadatelé označují jako pátý ročník –
v minulosti byly některé zrušeny, jiné se skládaly jen z několika vystoupení. Až nástup V. Jandáka do funkce ministra kultury dal akci správný rozměr. Při prosincové návštěvě Moskvy Jandák podepsal s ruským ministrem kultury A. Sokolovem dohodu o spolu­práci při přípravě celoroční akce a slíbil na ni dát tři miliony korun. Odvolával se přitom na vyšší rozpočet svého ministerstva. Navýšení o 100 milionů Kč ale prosadila sněmovna a peníze byly určené na zvýšení částek v grantových řízeních. Ministerstvo dosud neřeklo, kolik Ruská sezóna stojí – s odkazem na to, že se náklady vyčíslí až po jejím skončení.

Ale možná stát ušetří a všechno zaplatí sponzoři, ministr od začátku svého působení ve funkci deklaruje snahu hledat alternativní zdroje peněz pro kulturu. Loňskou sezónu sponzorovala firma TWEL, obchodující s jaderným palivem, a spolupořádala ji brněnská reklamní agentura SNIP. Tisková konference v Národním divadle loni v říjnu před hostováním baletních umělců byla sama uměleckým dílem – pořadatelům se podařilo účastníky přenést o desítky let zpět na stranický sjezd. Nelze proto vyčítat J. Klusákové, že při tlumočení projevu některého z mluvčích sklouzla z termínu gospodin k továryšči. Podobná atmosféra panovala i při slavnostním zahájení letošní akce v březnu v Zrcadlové kapli Klementina. Slavnost se připravovala na poslední chvíli, aby se kryla s návštěvou ruského prezidenta. Sál byl proto poloprázdný a kromě předání obrazu Hlava rolníka (který léta dlel v Brně a podle Rusů patří Rusku) a projevů zbýval
jen koncert. Umělci, možná i kvůli těm prázdným židlím, jej z technických důvodů o čtvrtinu zkrátili. Ruská sezóna potrvá celý rok.

Terezie Sladká

Pavel Frýbort, autor Veksláka a dalších, převážně společensko-detektivně laděných románů předrevolučního období, rád „pranýřoval nešvary naší doby“. Tentokrát by jistě nemohl než zaplesat nad životností odvážně kritizovaného nešvaru komunistické doby i nad odolností své zájmové skupiny. Partička veksláků má totiž i dnes na Václavském náměstí docela pěkné živobytí. Jen se změnilo její národnostní složení – jde teď o Bulhary. S nezákonnou výměnou bulharských a rumunských bankovek za eura a dolary na ulici dosáhla minulý týden skupina úspěchu u mých nepoučených a zřejmě nepoučitelných německých známých. Nastrčit turistům ze zámoří leva místo českých korun možná není takové umění, ale fakt, že ani naši západní sousedé nemají jasno v tom, zda používáme latinku nebo azbuku, je poněkud zarážející. Koho by v tomto případě pan Frýbort pranýřoval? Za snahu získat výhodnější kurs a ošidit o zisk kamenné směnárny se platí. V tomto
případě v kursu 1 euro =70 korun českých, potažmo tedy lei nebo leva. A to ještě po delším a vychytralém (jak se známí domnívali) smlouvání. Celá transakce se přitom odehrála cca 3 metry od oficiální směnárny.

Laura Kopecká

„On je nějaký rozdíl mezi jazykem tištěných médií a internetu?“ podivila se paní, která mne uvítala v podzemí pražské filosofické fakulty, kde sídlí Český národní korpus. Pak se rozpomněla: „Internet nám vlastně monitoruje agentura Newton.“ Zatím prý jen poslední rok a výsledky výzkumu budou známy až v půlce letošního roku. Agentura Newton se však soustředí především na internetové verze tištěných časopisů a tady opravdu příliš rozdílů v užití češtiny nebude. Mimo záběr Korpusu, který se má zabývat výzkumem jazyka, se tak ocitají blogy, chaty a diskusní fóra – místa, kde se český jazyk proměňuje nejdynamičtěji, místa, na kterých komunikuje nejmladší generace, přejímající „podivné“ zkratky, anglicismy a hovorovou češtinou přetavená slova. Práce Českého národního korpusu je jistě důležitá, kvůli ignoraci internetu budou však jeho výzkumy trochu zpozdilé.

Jiří G. Růžička