Kdyby nešlo o živoucí legendu (a možná i trochu zkamenělý památník) české žurnalistiky, nemělo by asi cenu upínat k posledním proměnám Respektu pozornost. Jenže tyto noviny mají kořeny v samizdatových časopisech Sport a Revolver Revue a byly to vůbec první porevoluční noviny – pod názvem Informační servis vycházely od 21. listopadu 1989, jako Respekt od března 1990. Jejich základním znakem byla (přes období svazáckého poblouznění klausovskými reformami) kritičnost a nekompromisní postoje vůči politickým i ekonomickým mocným. To redakci vyneslo nejen řadu ocenění, ale i žalob. Při pročítání graficky nezaměnitelných novin v dopravních prostředcích spojoval jejich příznivce pocit sounáležitosti, až spiklenectví.

Chceme prodávat jako Reflex

Staronový časopis, nyní magazínového formátu, v barvě a na zvláštním křídovém papíře, má podle současného šéfredaktora Martina Šimečky přilákat novou skupinu čtenářů. Prošel kvůli tomu nejen změnou grafiky; pozměnil se i obsah. Hodnotit novou éru po prvním vydaném čísle je předčasné. Ale nemohu zapřít, že nová podoba týdeníku, který si dosud uchovával jistou prestiž pro svůj názor, investigativní nesmlouvavost a schopnost odolávat komerčním tlakům, svědčí při nejlepším o bezradnosti a kompromisech redakce.

S prvními změnami časopis přišel již v dubnu letošního roku. Rozšířil se o články přebírané z britského týdeníku The Economist, esejistické texty světových autorů, kulturní rubriky a rubriku Trendy. Podle tvrzení zástupců vydavatele šlo o úspěšný krok. Od dubna 2007 se čtenost Respektu údajně zvýšila o 17 procent. Šimečka rozšíření redakce i novin především o kulturní a literární část vysvětloval snahou získat nové čtenáře – zejména ženy, kterým byla nepříjemná negativita i přílišná političnost dosavadní podoby listu. Ta změna ale nestačila. Prodej novin, který se podle údajů Unie vydavatelů z května 2006 pohyboval těsně nad 23 tisíci výtisky, má podle představ nového vlastníka vzrůst nejméně na úroveň podobných časopisů (tedy téměř 80 tisíc jako u Reflexu nebo okolo 60 tisíc jako u Týdne).

Zvýšení prodejnosti se redakce pokouší dosáhnout různými změnami. Na první pohled nejzjevnější jsou ty grafické. Namísto převážně černobílé novinové podoby dosavadního týdeníku čtenáři dostávají do rukou časopis o málo větší než Týden a vybavený hlavičkou s podivným šrafováním. Upoutávku na hlavní články čísla zdobí amatérský ohnutý růžek, důvěrně známý uživatelům prvních verzí Windows. Ano, již v devadesátých letech jste si mohli na vlastním počítači vyrobit podobně vkusné svatební oznámení. Jaké jsou vlajkové barvy novin, zůstává nejasné. Kromě červené Týdne a Economistu a zmíněného šrafování se objevuje i nešťastný žlutý proužek, s nímž se pak setkáváme u odkazů na web a e-maily i uvnitř novin. Úvodní obrázek kreslíře Respektu Pavla Reisenauera nemá nadále na titulce dostatek prostoru.

Fejeton dobyl další baštu žurnalistiky

Nová podoba Respektu však nespočívá jen ve změně barvy a papíru. Čtenáře má nalákat řada nových rubrik: anketa (v prvním čísle na poněkud nudné téma, od kolika let by se měly děti učit cizí jazyky), krátký přehled událostí nadcházejícího týdne, stručný přehled komentovaných zpráv z minulého týdne (z něhož však není jasné, do jaké míry se jedná o zprávy vlastní či jen opoznámkovanou Četku). Asi po vzoru Osmého dne v Reflexu zařadil Respekt rubriku Respekt – Despekt, v níž jsou hodnoceny pozitivní a negativní události týdne. Za pozitivní však dost nepochopitelně tentokrát označil jmenování Barbory Tachecí novou ředitelkou Radiožurnálu. Nová je Odpověď na otázku čtenářů (i když ta první nic převratného neodhaluje – platit státní penzijní pojištění se musí). Nevysvětlený zůstal název rubriky Prvních 15 minut, asi má představovat studenty uměleckých škol. Rubrika Příběh úspěchu zase přináší poněkud předvídatelný
příběh malého podnikatele. Komentáře v rubrice Na pozvání sice napsali autoři dobrého jména (Pavel Kosatík, Ivo Mathé), ale v zásadě se jedná jen o takové lehké letní plkání. Podobně vyznívá fejetonový příspěvek v rubrice Jiné oči, rubrice Žádná věda a Mimochodem. Dohromady by to spíš bylo na pár kratších glos.

Z kvalitnějších článků v čísle potěší dlouhá reportáž Jáchyma Topola z Grónska, rozhovor s kosmologem Lindem a materiál o ČEZ. Jde o texty, které starší čtenáře Respektu přesvědčují, že to je stále ještě trochu původní časopis a že je dobré si jej alespoň občas koupit.

Co ovšem řeknou na změny jejich adresáti? Myslím, že si jich nejspíš vůbec nevšimnou. Distribuci nové podoby Respektu nedoprovázela nijak mimořádná reklamní kampaň. A tak se magazín nově vybavený lesklým kabátem i vnitřkem: grafikou, která připomíná estetiku minulého desetiletí, a znaveným, jaksi nejistým obsahem snadno ztratí. Zatím uvízl mezi zavedenými tituly. Vybral si tuto společnost: Týden, Reflex, Profit, Instinkt, Mladou frontu Plus. Dostane se z toho ještě?