close search

O paroháčích

*

Jelen je jelen je jelen je jelen je

je lenje je lenje je lenje je len

jeje len jeje len jeje len je…

 

*

p. s.

 

Los skočil do vody — Losos.

Losos vyskočil z vody — Losolos.

Losolos skočil do vody — Losolosos.

Losolosos vyskočil z vody — Losolosolos.

Losolosolos skočil do vody — Losolosolosos.

Losolosolosos vyskočil z vody — Losolosolosolos.

Losolosolosolos skočil do vody — Losolosolosolosos.

Losolosolosolosos vyskočil z vody — Losolosolosolosolos.

Losolosolosolosolos skočil do vody — Losolosolosolosolosos.

 

atd.

 

*

Jeleni

jsou vlastně

rohatí tuleni.

Tuleni

jsou vlastně

plešatí jeleni.

No ale…

co ty nohy?!

 

*

Noc, palouk a nic než

luna a lama,

luna a lama.

 

Spolu jedna z druhé

světlo tu má,

světlo tu má.

 

Pak se pohne klenba,

lama a luna,

lama a luna.

 

Odplazí se s třpytem

uvnitř lůna,

uvnitř lůna.

 

*

Jelen

nedovolaný

v ozvěně

 

odrazem

od stěny

ke stěně

 

dutým

puknutím

parůžku

mizí.

 

*

Libuje si trnka:

jsem

fialová.

 

Pod ní stojí srnka,

stín,

ševel shora.

 

Vtom vítr:

fííí,

a zas jen

 

jalová zeleň,

jalová zeleň.

 

Bubínek srnčích zad:

lblblb…

a ze

srnky je jelen,

srnky je jelen.

 

*

Letěl jsem dnes s jelenem,

takový byl chlupatý.

Doposud je v těle mém

od hlavy až po paty…

 

*

Dlouhá hlava, ohlý nos,

pod modřínem dřímá los.

Z jedné strany antilopa,

z druhé její opak — lopa…

 

*

Jelen Lesoň Sitatunga

se tak nějak divně klingá.

Kudy chodí,

chůdy vodí,

slabý jako konvalinka…

 

*

Z maliní civí

jeleni líní,

z nozder jim funí

jak z obřích dýní

a je jim fuk,

co o nich míní

ostatní, jiní,

co s nimi vyjí.

 

Jeleni líní

jsou totiž nyní

v měsíční říji!

 

*

Kam kamzík lozí?

Po svazích kozích,

za cizím steskem

slízat srázy.

 

Kam kamzík mizí?

Do nízkých mlází,

zazimovat se

v zimostrázích.

 

O psaní

Jeleni píšou dvojitě,

jen jednorožec píše normálně.

–

Protože jeleni nevidí na to, co píšou,

jelikož mají skloněnou hlavu,

čtou potom po sobě,

když ji zvednou,

pěkné nesmysly!

—

Když jeleni píší

a zabodnou špičky parohů tak,

že nemůžou ani tam, ani zpátky,

Nezbývá

než to dopsat za ně

a na zimu je něčím přikrýt.

—

1 hlava,

2 kočičky,

3 cypřiše,

4 psíčci.

 

5 jelenů,

0 laněk,

7 plotů,

8 planěk.

 

Kolik cypřišů je třeba do jedné zahrádky,

aby stín prostředního přikryl tři laňky, dva psíčky a jednoho jelena?

 

—

 

Někteří jeleni se psaním propíšou

až do krtčích chodeb…

A potom zírají, co vlastně napsali.

 

—

 

Někteří jeleni píší dokolečka to samé,

až se jim z toho zamotá hlava,

a spadnou na bok…

 

–

 

Někteří jeleni skočí na psaní tak prudce,

že udělají přemet podobný skoku o tyči,

a na zádech se pak rozpomínají,

cože to vlastně chtěli napsat?

 

—

 

Někteří jeleni, kteří nemají co psát, jdou spát.

Jiní jeleni, kteří nemají co spát, jdou psát…

 

Kniha Jeleňovití vyjde v nakladatelství Meander.


Petr Nikl (1960 Zlín) je výtvarník, hudebník a divadelník. Byl členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. V roce 1995 dostal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vydal autorské knihy pohádek: Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a Mořské duši (2002), Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007; hlavní cena Magnesia Litera 2008). Věnuje se výtvarným a divadelním performancím. Je členem souboru Mehedaha, spolupracuje s různými divadelními tělesy i s jednotlivci. Se skupinou Lakomé Barky vydal desky Nebojím se smrtihlava (2005) a Přesletec (2006).

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image