Bývalý disident Jan Urban reagoval na válku v Gruzii slovy: „Česká republika a na její popud i Evropská unie by měly odpovědět co nejrychlejším zrušením všech povolení občanům Ruské federace ke stálému nebo dlouhodobému pobytu.“ Naneštěstí jeho nápad nezůstal bez odezvy. A tak jsme si na titulce Lidových novin mohli 29. srpna přečíst v úvodníku Martina Zvěřiny, že Evropa sice nemůže Rusko potrestat ekonomickými sankcemi, ale nějaká šikana vůči jeho obyvatelstvu by se přece jen našla: „existují i jiné způsoby, jak Rusku naznačit, že takhle se chovat nelze; třeba tím, že omezíme jeho občany v užívání si vymožeností ve svobodné Evropě“. Neumíme uškodit moskevské vládě? Co na tom, vybijeme si zlost aspoň na obyčejných Rusech, trochu povzbudíme jejich protizápadní resentiment a svůj vlastní protiruský rasismus. Namísto kontaktů se světem, které by mohly působit blahodárně, vůči nim postavíme novou železnou oponu. Ejhle, český novinář, podivný tvor:
možnost svobodně cestovat nezískal zase tak dávno, ani ne před dvaceti lety – a už přemýšlí, jak by ji někomu jinému omezil.

Ondřej Slačálek

Podruhé a naposledy rozbalily ležení na Střeleckém ostrově v Praze kapely sdružené kolem labelu Silver Rocket. Každoroční akce s proměnlivým názvem, ale stejnou ideou přilákala i letos spoustu těch, které spojuje jeden boj – klást odpor líné řece českého hlavního proudu. Akce však tentokrát měla drobný organizační háček – chyběl stánek s občerstvením. Ve sporu žvanec versus kultura vítězí přece jen po šesti a více hodinách kručící žaludek i u těch nejéteričtějších bytostí. Druhý den se začaly na fóru SR hromadit stížnosti, ty však byly rázně uťaty z centra labelu: Díky těm, kdo přišli na kulturu, a ne se nažrat. Vzhledem k jisté nadřazenosti, která je nesmlčitelnou silou tužící jádro SR, znalý čtenář mohl okřiknutí přejít ušklíbnutím – jistě, lůza si nemá co stěžovat. Smutné je, co následovalo. Vůdce se patrně vyspal (já osobně pociťuji podobnou změnu nálady k lepšímu, pokud se najím) a zastyděl se. Jeho příspěvek z fóra
zmizel a byl nahrazen smířlivějším: sorry, jak pořád myslíme na kulturu, zapomněli jsme na žvanec. No, i mistr tesař se utne, ale po všech těch proklamovaných ctnostech – nebylo lepší se prostě a jednoduše omluvit a nepřejímat praktiky těch, jimž se vysmíváme?

Martin Zajíček

Že bude Jan Kaplický stavět orchestrální svatyni, to si nadšenci kolem Jihočeské komorní filharmonie špitali už v době, kdy eskalovala taškařice kolem Národní knihovny. A zatímco se kulturní veřejnost rozpustile bavila na účet pražských radních, Jihočeská společnost přátel hudby v čele s Janem Kazilem připravovala krok za krokem půdu pro nové Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, které do tří let vyroste v areálu bývalých kasáren. Skvrnitě organická žluť interiérů se podobá útrobám nějakého obřího tvora (odtud asi ten „rejnok“), vesmírná kavárna zase vyhlíží jako kosmická loď, ladně plující pár metrů nad zemí. Co uchvátí, je originalita obou koncertních sálů. Muzeální archetypy bychom v nich hledali marně, za orchestrem se netyčí varhany, ale duby! – prosklené hledí do noční osvětlené stromovky, kam lze případně popatřit, když nás to se sólistou nebude bavit. Pro architekta prý jeden z nejtěžších úkolů dosavadní kariéry, pro primátora
města „něco, co Budějovice zapíše na několik příštích staletí do povědomí evropské hudbymilovné veřejnosti“. Zdá se, že pro patent na dobré investice si Praha ještě párkrát musí zajet do Budějovic.

Lukáš Sommer

Minulý týden propadly všechny tři naše fotbalové kluby, které bojovaly o postup do Ligy mistrů a Poháru UEFA. Ještě před odvetným utkáním mezi Spartou a řeckým Panathinaikosem se spekulovalo o odchodu Michala Kadlece do německého Leverkusenu, k němuž pak po prohře došlo. Bez jistých zisků z LM se musel rozpočet klubu nasytit jinde. Nepříliš velkým překvapením po vyřazení Slavie pak byl prodej jejího nejnadějnějšího hráče, útočníka Tomáše Necida, do moskevského CSKA. České ligové kluby tak definitivně potvrdily, že nemají žádné větší ambice v rámci mezinárodních soutěží. Zůstávají v pozici dorostenecké přípravky a předdůchodovou štací pro ty, kteří už nemají venku šanci prorazit. Jakmile se objeví hráč, který alespoň trochu převyšuje ligový průměr, snaží se ho klub prodat do zahraničí, dřív než by mohl o formu přijít. Může se pak někdo divit, že česká liga ztrácí na atraktivitě a fanoušky na stadionech už dávno netvoří ti, které by
zajímal fotbal, ale především ti, kteří si užívají beztrestnost vykřikování rasistických hesel a hospodské potyčky s podobnými „fanoušky“ z ostatních klubů? Pomýšlet na kvalitativně nedostižnou Ligu mistrů se pak jeví jako alibistický sen.

Jiří G. Růžička