Převážně mužští grouppies Miloše Zemana slavnostně otevřeli kancelář fanklubu jednoho důchodce z Vysočiny. Přeceňovaný význam Zemana pro dnešní politiku tkví hlavně v práci novinářů, kteří jeden důchodcovský spolek z většiny bývalých politiků nesmyslně povýšili na skrytou politickou sílu, s níž musíme počítat – a tak musíme informovat i o banalitě, že si zřídili klubovnu. Prim v téhle disciplíně hraje deník Právo. Ten podobně důležité zprávy pro českou společnost umisťuje zpravidla hned na titulní stranu. S rozhodně nejhloupějším výrokem, co zazněl v klubovně Zemanovců, přišel ale sám vedoucí oddílu Miroslav Grégr. Odmítl novinářům jmenovat poslance a senátory sociální demokracie, kteří prý projevili zájem o vstup do sdružení. Připomněl, že i v Chartě 77 byla možnost nezveřejňovat signatáře. Jako by nám naznačoval, že dnešní disidenti, kteří ovšem moc neriskují, jsou právě přátelé bývalého premiéra. Jenže
v Chartě 77 se hrálo o víc než o strach ze ztráty poslaneckých a parlamentních platů a tahle „analogie“ spíše zapáchá zneužitím jména, které se sdružením Přátel Miloše Zemana nemá pranic společného.