Téma patnáctého čísla nenápadně otevírá titulní strana: idyličnost letní aleje je narušena úlomky brýlí a odděleným mužským pohlavím. Na téma moderny a postmoderny bylo kdysi řečeno, že dokud zrušení celku pociťujeme ještě jako ztrátu, nacházíme se v moderně. Podobná prohlášení nelze brát doslova. Leckoho by takové zakoušení mohlo situovat do předminulého století. Jisté je, že na dekonstrukci velkých příběhů identity, historie a smyslu, stejně jako na fragmentarizaci názorů i žánrů, jsme si dávno zvykli. Původně subverzivní kritika sice stále platí, její omílání ji nicméně snadno mění v kýč. Zatímco dříve představovalo torzo rušivý prvek a dokazovalo svůj revoluční potenciál spřízněností s troskami a odpadem, dnes patří do sféry intelektuálních fetišů. Celek se rozpadl, ale střepy jsou tupé. Co s tím? Odpověď na následujících stranách určitě nenajdete, zato vás čeká několik textů tematizujících torzo a fragment z různých stran. Kromě nich
doporučujeme ohlédnutí za Berlínským bienále, dva texty o různých formách anticiganismu, trefnou kritiku deníku Právo a konečně „korupční“ minitéma: Jan Keller píše o vládních reformách, jejichž cílem je možná zcela nový rozměr původně korupčních praktik, Petr Gočev zase nastiňuje možnosti, jak by se dal současný korupční systém rozbít.