Davy nedočkavých čínských mandarínů šustí jeny po kapsách, kapitáni čínského průmys­lu se nedočkavě tlačí do místnosti, ve které má dojít k podpisu: „Co když si to ten brýlatý běloch rozmyslí?“ Všichni se zatajeným dechem čekají, až Lubomír Zaorálek přiloží své pero k papíru a podepíše se. V ten moment začíná ohňostroj, do vzduchu vylétají mraky lampionů štěstí a čínští finančníci si chystají miliardy – právě dostali odpověď na klíčovou otázku v oblasti svých investičních zájmů. Drama se odehrává i v uvědomělých českých redakcích. V sázce není nic menšího než celá česká tradice boje za lidská práva. Jestli to ten socan podškrábne, je konec. A on to opravdu podepsal! Nezbývá než si jako profilovou fotku nastavit tibetskou vlajku, napsat, že svět, který jsme znali, skončil, zavzpomínat na dalajlámu, otevřít láhve levného rumu a opíjet se na hrobě slavné tradice české zahraniční politiky, která se odvíjí od otázky Tibetu.