Vystoupení Filipa Renče v pořadu Českého rozhlasu Zaostřeno na cizince, kde spolu s Kamilem Filou rozebírali scénu útoku muslimského muže na záchranáře v seriálu Sanitka 2, v podstatě není potřeba nijak analyzovat. Renč je natolik explicitní a přímočarý, že nepřipouští žádné pochybnosti, ať už jde o silně předsudečné výroky o samotných cizincích nebo vytáčky ohledně vlastní odpovědnosti za jím zrežírované dílo. Co ale za poznámku možná stojí, je srovnání Renčova výstupu s rozhlasovým hostováním jiného českého režiséra, taktéž hojně citovaným, totiž s loňským rozhovorem Pavla Sladkého se Zdeňkem Troškou v pořadu Čajovna, kde Troška mimo jiné čelí – pravda, poněkud překomplikované – otázce na téma „verbální agresivita“. Aniž bychom chtěli generalizovat a ptát se, co vlastně oba rozhovory vypovídají o úrovni české režie obecně, může být udivující, že lidé s přístupem a vyjadřovacími schopnostmi, jaké oba pánové
předvedli, se vůbec k režírování filmů dostanou. Výsledek samotného srovnání je ovšem také brutálně prostý: zatímco Troška v rozhlase působí jen jako buran, Renč ze sebe svými výroky dělá i hulváta.