close search

Melancholické črty z Ukrajiny

Reportáže Oleha Kryštopy (viz rozhovor na straně 26) mají zpravodajskou hodnotu i umělecký přesah. Kniha Ukrajina v měřítku 1 : 1 je cenným svědectvím o každodennosti života ve státě, který v posledních letech definovalo hlavně ovzduší bezvýchodnosti, ale i velké rozdíly mezi jednotlivými regiony.

Na konci října do Prahy přijel ukrajinský novinář a spisovatel Oleh Kryštopa, aby tu představil svou knihu Ukrajina v měřítku 1 : 1 (Ukrajina. Masštab 1 : 1, 2013), která právě vyšla v českém překladu. V textu, jenž je souborem reportáží, se ovšem, s výjimkou doslovu, nemluví o událostech posledních tří let – Majdanu, ruské okupaci Krymu a válce na východě Ukrajiny. Autor knihu totiž vydal v době, kdy Majdan teprve začínal, a jednotlivé reportáže jsou o několik let starší. Je ale možné, že právě proto bude pro českého čtenáře zajímavá – od roku 2014 pozorujeme sice nárůst mediálního zájmu o Ukrajinu, ale předcházející vývoj často zůstává stranou zájmu.

 

O lidech a jejich starostech

Kryštopova kniha si neklade za cíl nabídnout komplexní pohled na Ukrajinu. Jde o mozaiku reportáží, pozorování a příběhů. Některé jsou velmi stručné, třeba jen na jednu nebo dvě stránky, vlastně jde spíš o drobné postřehy z každodenního života, nesouvisející bezprostředně ani s dalšími texty v knize, ani s autorovou prací – možná by se pro ně hodilo označení črta.

Kniha vznikala při autorově každodenní novinářské práci, kvůli které pravidelně cestoval po celé zemi. Vzhledem k tomu, že Ukrajina je velmi rozlehlá, infrastruktura často nekvalitní a obyvatelstvo vesměs chudé, cestování tu není tak běžné jako u nás. Autor sám v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že lidé „často ani nevědí, co se děje třicet čtyřicet kilometrů od nich“. Na Ukrajině se proto knihy popisující odlehlé oblasti země a život v nich, který se mnohdy zdá exotický i samotným Ukrajincům, těší zájmu čtenářů. Stačí zmínit témata, jako je život horalů v Karpatech či rybářů v „ukrajinských Benátkách“ (městečku Vylkove v deltě Dunaje), osudy horníků pracujících v načerno zřízených primitivních dolech na Donbasu nebo zaměstnanců, kteří ještě dnes chodí do práce v černobylské jaderné elektrárně.

Byla by ale chyba si myslet, že ­Ukrajina v měřítku 1 : 1 je cestopis. Kryštopa se nezajímá o ráz krajiny nebo historické pamětihodnosti; píše o lidech a jejich starostech, i když často zprostředkovává čtenářům spíš své dojmy a pocity než konkrétní pozorování. V některých případech se z reportáží stávají povídky o jednotlivých cestách, v nichž autorovi spolupracovníci hrají stejně důležitou roli jako místní lidé, se kterými se setkávají. Stojí za zmínku, že autor je v oblasti knižní reportáže vlastně ukrajinský průkopník. V době, kdy začal na své knize pracovat, byl tento žánr na Ukrajině novinkou.

 

Mezi kozáky a v moři vodky

Zvlášť zajímavá je série textů z Krymu. Ty ukazují dlouho neřešené problémy, jež v oblasti vyvolalo soupeření různých verzí národní identity a vnímání vlastní historie místními lidmi, ale také pobyt ruských námořníků na sevastopolské základně a hluboko zakořeněná kriminalita a korupce. Narazíme mimo jiné na vzpomínku na rozhovor se Sergejem Jurčenkem, atamanem krymských kozáků, o jehož polovojenském oddílu Kryštopa napsal: „Jsou mezi nimi profíci. A ti docela postačí k tomu, aby se v daném místě vychýlila rovnováha. Ve prospěch ruské trikolóry.“ Záhy po vydání knihy se právě tento aktivista se svými kozáky podílel na proruských protestních akcích na Krymu a poté začal podporovat separatisty na východě Ukrajiny.

Mezi další dobře zpracovaná témata patří reportáž z cesty po obou stranách ukrajinských Karpat, kam televizní štáb, jehož členem autor byl, vyrazil zkoumat příčiny katastrofálních následků povodní, ale místo toho většinu doby doslova tonul v moři vodky, kterou žurnalisty vítali až příliš pohostinní místní lidé. Popisy hodování střídají záznamy vzpomínek místních, vyprávějících o svých zážitcích při povodních. O příčinách záplav se toho sice mnoho nedozvíme, to ale nakonec není to hlavní.

V knize najdeme i příběhy geologů hledajících zemní plyn, vzpomínky veteránů Ukrajinské povstalecké armády, kteří organizovali povstání v sovětských lágrech, nebo reportáž z okolí Šackých jezer, ohrožených dnes vysycháním. Možná ale, že nejzajímavější jsou pro českého čtenáře právě detaily každodenního života a časté zmínky o tom, v čem vlastně spočívají rozdíly mezi různými ukrajinskými regio­ny. Zde se ovšem pozorný čtenář občas musí ptát, jestli Kryštopa, který sám pochází z Ivano­Frankivsku na západě Ukrajiny, není, jakkoliv to sám popírá, proti východním, ruskojazyčným částem Ukrajiny poněkud zaujatý. Například hned v první reportáži o donbaské vesnici mluví o odporné „pálence z uhlí“ a salámu „chutnajícím po uhlí“, jinde zase popisuje překročení řeky Zbruč, oddělující kdysi rakouské a ruské impérium, jako přechod mezi dvěma světy, přičemž v tom východním hrdinové už po několika nevlídných slovech
místních „úplně strnou“.

 

Atmosféra bezvýchodnosti

Styl knihy trpí určitou nevyrovnaností: autor někdy sáhne k rázné úsečnosti a používá co nejkratších vět, jako by tak chtěl zvýšit dramatičnost textu, potom ale tempo zvolní a dále píše civilnějším jazykem. Zvlášť kratší texty se často snaží efektně zakončovat, ne vždy se mu to ale daří. Charakteristická pro celou knihu je atmosféra bezvýchodnosti a melancholie – optimismu tu mnoho nenajdeme, nanejvýš trochu trpkého humoru.

Ukrajina v měřítku 1 : 1 má svou hodnotu jako informační zdroj, ale také jako umělecké dílo – výborně vystihuje atmosféru Ukrajiny, a především jejího venkova. Reportáže jsou určené v první řadě domácímu, ukrajinskému publiku. Podrobně zpracované vysvětlivky však českým čtenářům pomáhají, aby se v nich neztráceli. Na rozdíl třeba od sousedního Polska u nás podobné knihy scházejí – ponecháme­li stranou nedávnou poněkud rozpačitou práci Milana Syručka Rusko­ukrajinské vztahy (2015). I proto snad má sbírka reportáží Oleha Kryštopy šanci dočkat se zaslouženého zájmu.

Autor je ukrajinista.


Oleh Kryštopa: Ukrajina v měřítku 1 : 1. Přeložila Marie Iljašenko. Dokořán, Praha 2016, 232 stran.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Chci být efektivní

Se Serhijem Žadanem o ukrajinské kultuře za války



Moje praxe je nacionalistická

Se Žannou Kadyrovou o umělecké tvorbě za ruské invaze


AI alchymie a konec lidstva

K čemu povede experiment s umělou inteligencí?