Americký komik Patton Oswalt vyrůstal ve Virginii, kde prý existovaly pouze dva druhy rodičů: hipíci a nudní konzervativní malo­­měšťáci. Jeho vychovávali ti druzí. Jelikož správné dítě se proti svým rodičům bouří, zajímal se o alternativní kulturu, začal tvořit a těšil se, že vypadne z domu a udělá vše pro to, aby žil zajímavý život. Hipíci byli naopak tak nesnesitelně cool, že si jejich ratolesti z rebelie nasadily bílé límečky, usadily se na předměstí a oddaly se životu v nudě a šedi. Oswalt si tedy dal za cíl všechno zajímavé před svými dětmi zatajit a být naopak nudným fotrem, který si libuje v příšerné hudbě – aby ho jeho děti poslaly do háje a stali se z nich pohodáři. Asi je ale naivní doufat v to, že čeští rodičové nutící své děti zpívat před vlajkou o uříznutých hlavách nevědomky adaptovali Oswaltovu metodu. Že všechny ty face­bookové momentky rodinek v tričkách Ortel jsou předzvěstí mladých uvažujících rebelů s kvalitním hudebním vkusem. Jak zpívá Conflict 88: „Kdyby to byla pravdy půl, byl bych tam rád.“