(L’amant double)

Režie François Ozon, Francie, 2017, 107 min.

Premiéra v ČR 13. 7. 2017

Novinka Françoise Ozona Dvojitý milenec to sice ze setrvačnosti ještě dotáhla do hlavní soutěže na festivalu v Cannes, ale světová filmová kritika už správně odhadla, že francouzský režisér tentokrát definitivně zabrousil do kategorie soft erotiky. Nebýt úvodního explicitně gynekologického záběru, mohl snímek klidně figurovat v nočním erotickém okénku v programu nějaké mainstreamové televize. Děj vypráví o duševně nevyrovnané dívce, která se zamiluje do svého psychoterapeuta a později i do jeho o poznání invazivnějšího dvojčete. Dvojnický motiv spojený s thrillerovými prvky dává vzpomenout na některé filmy Briana De Palmy nebo na Příliš dokonalou podobu od Davida Cronenberga, o Hitchcockovi nemluvě. Formálně ho Ozon využije k několika vcelku nápaditým stylistickým ozvláštněním se zrcadly či dělenými obrazy. Vypravěčsky ale vytváří jen nepříliš promyšlenou variaci na psychothriller se záměnami osobností a rozostřováním hranic mezi realitou a imaginací postav. Film by se dal charakterizovat jako francouzská odpověď na Padesát odstínů šedi. Je to kultivovaná erotická podívaná, zasazená do líbivých luxusních interiérů a vyhlížející jako neškodná středostavovská fantazie, která se sice odvažuje do zakázaných vod, ale vždy se v nich jen velmi opatrně smočí. V éře, kdy ve festivalovém prostředí vznikají mnohem explicitnější snímky, působí Dvojitý milenec jako archaický výboj, patřící přinejlepším do předchozí dekády.