Vraždy, nehody, zpronevěry, doutnající velkoměsta Blízkého východu a mrtvá batolata pohozená v kontejneru. Lidé milují zprávy vyvolávající strach, média jsou si toho vědoma a činí vše, co je v jejich silách, aby ukojila tuto prastarou touhu po krvi, dnes transformovanou do pouhého zprostředkování. Jeden z nejdůležitějších kanadských vývozních artiklů 20. století, teoretik médií Marshall McLuhan, řadil přitom sledování televize mezi činnosti vyžadující vysokou míru divákovy participace. Příjemce prý z tohoto média získává tak málo informací, že si musí zbytek sám domýšlet. Vzhledem k tomu, že zemřel na počátku osmdesátých let, neměl šanci objevit a popsat kouzlo internetu. Při výběru toho, na co zaměříme pozornost, na internetu skutečně naše možnosti neznají hranic – respektive si je tvoříme my sami, a ne vždy jsme si toho vědomi. Máme možnost vnímat jen ty informace, jež zapadají do naší představy o světě, a ostatní úspěšně
ignorovat. Dostaly se k vám třeba zprávy o tom, že množství teroristických útoků kleslo meziročně o deset procent nebo že se začala zacelovat ozonová díra? Pokud ano, gratuluji, pokud ne… Však víte. Výběr je na nás.