Turecko vyslalo v polovině října k břehům řeckých ostrovů svou průzkumnou loď. Podobně jako v srpnu je úkolem plavidla hledat ve Středomoří nová naleziště ropy a plynu. Akt Athény rozzuřil, ostatně dlouhodobé napětí mezi Tureckem a Řeckem patří ke koloritu mezinárodní diplomacie. Tentokrát je však za chováním Turecka pravděpodobně něco víc než jen škádlení odvěkého rivala. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan se chlubí, jak v Černém moři našel nové zásoby plynu, dosáhl dohody s Libyí o námořních ekonomických zónách a pošilhává po nalezištích plynu i v blízkosti Kypru a Egypta. Budování velkotureckého snu totiž něco stojí: ekonomika země je na kolenou a turecká lira je měnou nestabilní. Erdoğan si zřejmě usmyslil, že svou politiku bude financovat, podobně jako nenáviděné petromonarchie ze Zálivu, fosilními palivy. Až se spotřeba ropy a plynu výrazně omezí, nejenže se tím zachrání planeta, ale také to prospěje mezinárodní politice. Výhodnější „deal“ by člověk těžko hledal.