close search

„Antisemitismus je socialismus pro hlupáky,“ říká rčení, jež je většinou připisováno Karlu Marxovi či Augustu Bebelovi. Češi se zpravidla za antisemity nepovažují, nicméně židovská přítomnost v Čechách a na Moravě byla nenávistí ze strany české majority zhusta provázena a jen občasně ji přerušovaly momenty uvolňování (tj. období, kdy byli Židé alespoň trpěni). Na nedostatek hlupáků výše zmíněného druhu jsme si tedy nikdy stěžovat nemohli. „Vizualita obecně měla a má ohromný potenciál mobilizovat k násilí,“ říká v rozhovoru, který se věnuje obrazům antisemitismu, Jakub Hauser. A Jan Dienstbier ve svém textu, v němž se zamýšlí mimo jiné nad tím, co vlastně znamená „vypadat jako Žid“, připomíná: „Antisemitskou vizualitu rozhodně nelze prohlásit jen za import. Na jejím vzniku se vždy podíleli i Češi.“ I když je téma převážně výtvarné, dostane se i na antisemitské obrazy v polské literatuře, o nichž píše spisovatelka Bożena Keff. A my můžeme z Česka dodat, že například i velký český básník Jakub Deml ještě v roce 1940 ve svých Šlépějích XXV napsal: „Dnes už je rituální vražda židovská dokázaným faktem.“ Jako list, jenž bývá často spojován s intelektuální levicí, se nemůžeme vyhnout ani otázce přítomnosti protižidovského rasismu v socialistickém prostředí, o čemž se dočtete v rozhovoru s Vítem Strobachem. Při přemýšlení nad problematikou dehumanizujícího antisemitismu, který je bohužel stále živoucí i v současné společnosti, doporučujeme nezapomínat na slova Jeana­-Paula Sartra z jeho do češtiny stále nepřeloženého eseje Reflexe židovské otázky: „Pokud by Žid neexistoval, antisemita by si ho vymyslel.“

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články



Kultura je univerzální potřeba

S Kryštofem Hanzlíkem o překonávání bariér v cestě za uměním


V začarovaném kruhu

S Břetislavem Turečkem o Blízkém východě a české horlivosti