Nová reality show BeerMaster Česko chce prolomit stereotypy, které se u nás pojí s pivem. Třeba ten nejzakořeněnější a nejpitomější, že Češi rozumějí pivu nejlépe na světě, k čemuž nás vedou hned dva argumenty: jednak máme pocit, že jsme vynalezli ležák, a pak také vypijeme nejvíce půllitrů na hlavu ročně. Národní pivovar Budvar, který projekt zaštiťuje, má jistě zásluhy na tom, že ležák přestává být jedinou známou a uznávanou kategorií piva u nás. Spolupracuje s minipivovary, s nimiž vaří třeba anglické či belgické styly, a do svých hospod pouští jejich výrobky. Po prvních castingových kolech BeerMastera se ovšem musím podivit nad několika věcmi. Třeba nad problematickými kritérii výběru soutěžících. Jednou z úvodního kola, při němž se mají poznávat piva podle stylu, postoupí jeden, jindy oba soutěžící. A z nich se pak semifinálová pětice vybírá zcela mimo kameru – asi dle sympatií. Mnohem horší než tento amatérismus jsou ovšem pravěké představy porotců i tvůrců, které mnohdy potvrzují to nejhorší z tuzemského pivního konzervatismu. Porotce a obchodní sládek Budvaru Aleš Dvořák tak na adresu nesprávně odpovídajících žen trousí poznámky typu „To snad ví úplně každý“. Kupodivu žádný z neúspěšných mužů si podobnou uštěpačnou výtku nevyslechne. Produkce si navíc v této rétorice zjevně libuje. Když komentátor v jeden moment pronese „A teď to bude velký“, divák marně doufá, že slova nemíří k jistým proporcím ženského těla. Není divu, že spojení „česká pivní kultura“ dnes generuje především nespočet internetových memů na účet dinosaurů zamrzlých v dobách, kdy se pivo dělilo na desítku, dvanáctku a černé – „pro ženy“. BeerMaster bohužel prozrazuje, že i tam, kde slova jako IPA, stout či sour nejsou neznámá, nadále trvají tyto mentální druhohory.