Vladimir Iljič Lenin byl houba. Tak zněl závěr seriózně působícího a dodnes virálního pořadu, který v květnu 1991 odvysílala leningradská televize. Hudebník a herec Sergej Kurjochin v pracovně plné knih mluví s moderátorem nejprve o původních obyvatelích Mexika, peyotlu, lysohlávce aztécké, ale také o surreálných výjevech z Říjnové revoluce. Od Carlose Castanedy pak přejde k halucinogenním účinkům muchomůrky červené a úryvku z Leninova dopisu Plechanovovi: „Včera jsem se přejedl hub, cítil jsem se znamenitě.“ A jelikož „je dokázáno, že u člověka, který pojídá muchomůrky, se houba postupně stane jeho vlastní bytností“, byl Lenin houba (a navíc prý i rádiová vlna, jak se můžete přesvědčit – na YouTube najdete i verzi s anglickými titulky). Přestože Kurjochin občas stěží zadržoval smích, spousta lidí tehdy vzala pořad vážně – v Sovětském svazu byli zvyklí, že se v televizi ukazuje to, čemu se má věřit. Recesista Kurjochin nejspíš nesledoval žádné politické cíle, i když se těsně před svou smrtí v roce 1996 stačil s Eduardem Limonovem a Alexandrem Duginem přidat k nacionálním bolševikům – i to ale tehdy ještě mohlo být jakžtakž vtipné. Co kdybychom ale pořad vzali vážně dnes? Je známo, že v současné kremelské ideologii představuje Lenin záporáka. Nejde jen o to, že tři dny před spuštěním ruské invaze označil Putin Lenina za „autora a architekta Ukrajiny“. Houby jsou především rozkladné, a ať už Lenin nastolil cokoli, v první řadě dokázal taktickou prací úspěšně rozložit carské impérium. A rozkladu se Putin krutě brání, tak jako před ním jeho oblíbení Romanovci a Stalin. Mimochodem, Lenin byl navíc doložitelně vášnivý houbař, kdežto mykofobní Putin vyrazil na houby jen párkrát, aby ho vyfotili. Co když byl Lenin houba – byť ke konci poněkud červivá –, která vyrostla z podhoubí touhy po spravedlivé společnosti? Takové antiimperiální mycelium vydrží v podzemí velmi dlouho a nikdo shora nevidí, kam až sahá. Když Lenin začal dávno před revolucí vydávat časopis Jiskra, dal mu motto „Z jiskry vzejde plamen“. Ano, ale jiskra tím zaniká a plamen se vyčerpá nebo ho někdo uhasí. Zato z podhoubí vzejde houba vždy znovu – jen co nastanou aspoň trochu příznivé podmínky.