V novinařině platí jedno základní pravidlo: nepsat o něčem, co se ještě nestalo. V publicistice je možné je porušit. Zvlášť pokud existují indicie, že k události brzy dojde. „Love is in the air,“ zpívá John Paul Young ve svém hitu ze sedmdesátých let, jehož remixy se hrály na mnoha pochodech hrdosti, a podobně ve vzduchu visí také první český duhový komiks. Jak jsem k tomuto závěru došla? Na základě indicií, kterých stále přibývá.

Inspirace Amerikou

Zatímco v americkém komiksu se první gay hrdina mimo homoerotické časopisy objevil v roce 1976 v populárním stripu Doonesbury od amerického karikaturisty Garryho Trudeaua, tuzemské čtenářstvo na svého Andyho Lippincotta stále čeká. Nešlo totiž jen o nějaký štěk. Andy se vracel a s ním i dobová queer témata – v roce 1982 se objevil coby aktivista za práva gayů a leseb, v roce 1989 jako nemocný AIDS. Když o rok později zemřel, poslední panel obsahující bublinu s refrénem písně Wouldnť It Be Nice od Beach Boys vstoupil do dějin žánru jako jedna z nejvýraznějších komiksových smrtí. Verš je natolik mnohoznačný, že vedl k řadě interpretací, zajímavější ale jsou tehdejší Trudeauovy motivace pro vytvoření gay hrdiny.

Z vedlejší postavy, která dobře doplňovala jednu z hlavních, totiž rozvedenou feministku a pozdní studentku práv Joanie, se Andy proměnil v hrdinu, jenž měl americké společnosti pomoci najít vztah k homosexuálním lidem. V osmdesátých letech, v době vrcholící epidemie AIDS, bylo v USA onemocnění přezdíváno „gay mor“ a dehumanizace především homosexuálních mužů posloužila jako alibi, proč nemocným nepomáhat, a pro nemocné se stala překážkou, proč raději ani nežádat o pomoc.

Podobně vyhraněnou situaci z Československa, kde homosexualita od roku 1961 přestala být trestná, neznáme. V devadesátých letech tu komiks slavil návrat na knižní trh po vynuceném útlumu, kdy se snažil nebýt příliš na očích a tolerován byl jen v časopisech pro děti a mládež a v okrajových médiích. Když potom v roce 1997 nastartoval po několika předchozích neúspěšných pokusech v prvních porevolučních letech novou komiksovou éru časopis CREW, zaměřený na zahraniční, především anglo­-americkou tvorbu, duhová témata zůstala mimo jeho záběr stejně jako ženská perspektiva.

Alan zklamává Annu

Když pomineme homoerotické hrátky Saudkových hrdinek pro potěchu mužských čtenářů a homofobní satiru Zeleného Raula, je pravděpodobně prvním gay hrdinou v domácí komiksové tvorbě vedlejší postava z komiksu Lucie Lomové Anna chce skočit (2007). „Ale Anno? Copak jsem ti to ještě neřekl? Snad ti nevadí, že jsem gay,“ podivuje se na poslední stránce komediálního příběhu, v němž dojde i na ruské mafiány a role deus ex machina tu připadne Václavu Havlovi, mladý Čechoameričan, kvůli kterému se hlavní hrdinka stěhuje do USA. Alan tak spadá do kategorie vedlejších gay hrdinů utvářejících typický dramatický oblouk: emancipovaná žena se seznamuje s pohledným a citlivým mužem, se kterým si výborně rozumí, a následně zjišťuje, že jejího vyvoleného nepřitahují ženy. Stejně jako Andy Lippincott zklamal Joanie, zklamává Alan Annu. Gay hrdina zde funguje jako pouhý doplněk, pointa bláznivého příběhu, a čtenář se nedozví nic o jeho vnitřním světě.

Ve stejném roce jako Anna chce skočit vyšel v českém překladu zásadní autobiografický komiks Alison Bechdel Rodinný ústav (2006, česky 2008), kde je potlačená identita jedním z důvodů dysfunkce rodiny a duševní nemoci. Queer témata se tu projeví v plné šíři a hloubce a vypravěčka se svěřuje s vlastním coming outem. A sama Lomová se k tématu homosexuality vrátila ve svém posledním díle, komiksovém deníku Každý den je nový (2022; viz A2 č. 14–15/2023), kde zachycuje, jak rozporuplné pocity zažívá při coming outu svého syna: „Já jsem opravdu úplně v pohodě… Mně to přijde úplně stejný, jestli se někomu líbí holky nebo kluci…“ „To je generační záležitost,“ reaguje Vojta, když mu Lomová tlumočí nepochopení babičky a nevědomky i své rozpaky.

Tato replika by se dala použít i na situaci na domácí komiksové scéně. Od roku 2017 – především díky ediční práci Lukáše Růžičky – totiž vycházejí v nakladatelství Paseka překladové komiksy pro děti a mládež s ­LGBTQ+ motivy. Po opatrném začátku se sérií Zá­­leskautky o teenagerkách, jež při akčních dobrodružstvích bez rozpaků poznamenávají, že mají „crush“ jedna na druhou nebo že se necítí být ani dívkou, ani chlapcem, následovaly už otevřeně duhové komiksy. Komiksové romány Tillie Walden už nestavějí vyprávění kolem menšinové sexuality svých postav, ale popisují jejich každodennost a komplexní prožívání. Tak je tomu v autobiografických Piruetách (2017, česky 2021) nebo fikčním příběhu Kam jsi zmizela? (2020, česky 2023); ve sci­-fi Na paprsku (2018, česky 2022) se pak bez vysvětlení vyskytují pouze ženské postavy v celé šíři genderového spektra, ale ani jeden cis muž. Komiks Mariko Tamaki a Rosemary Valero­-O’Connell s limonádovým názvem Laura Deanová mě už zase nechala (2019, česky 2021) pak na lesbickém vztahu ukazuje, jak důležité je umět se včas rozejít s toxickým partnerem.

Ani holka, ani kluk

Fakt, že duhové komiksy snáze přijímá dospívající čtenářstvo, zahrnula do svých edičních plánů i další nakladatelství, jako Centrala nebo Albatros, a do češtiny tak byly během posledních pěti let přeloženy i další americké tituly. Zároveň je potřeba dodat, že nejde jen o byznys – podle kritiky i porot význačných cen patří tyto knihy mezi vrcholná díla současného komiksu.

A zdá se, že na tento trend začínají navazovat i čeští autoři a autorky. Po humorných příbězích, ve kterých je vše dovoleno, a opatrných epizodních krůčcích vydala loni Paseka knihu pro děti Ani holka, ani kluk. Pro autorku Marto Kelbl se její křest stal coming outem, kdy se veřejně představila jako žena. Kelbl tak svou diplomovou práci s názvem They, them, v níž na celostránkových ilustracích doplněných krátkým vysvětlujícím textem představovala nebinární a trans osoby napříč historií i etniky, rozšířila o osobně laděný komiks. Dílo popisuje zkušenost Lukáše, kterého odmalička přitahuje ženský svět. Nosí dlouhé vlasy, obléká si šaty, přátelí se s dívkami, má ale – často oprávněné – obavy z nepřijetí. Vyprávění může posloužit dětem, které se cítí podobně, jako důkaz, že v tom nejsou samy, i jako argumentační opora a ostatním zase může pomoct pochopit jejich pocity.

Námitka, že umění není o tématech a nemělo by podle nich být hodnoceno, je oprávněná. Nicméně pokud umění opomíjí určité hrdiny či hrdinky, nemůže jeho výpověď o světě být pravdivá a úplná. Proto je dobrou zprávou, že se Marto Kelbl rozhodla zpracovat svou zkušenost trans ženy v českém prostředí také v komiksu pro dospělé. Pokud vše půjde podle plánu, první český duhový komiks, i když zatím jen v krátkém časopiseckém rozsahu, vyjde letos na podzim.

Autorka je literární a komiksová publicistka.