Nadvláda extroverze musí skončit.

Každý den, každou hodinu, každou vteřinu je na planetě mentálně týrán nevinný introvert.

Ten, který ze slušnosti konverzuje s málo známým kolegou, protože měl tu smůlu se s ním srazit ve firemní kuchyňce. Ten, který v baru ze všech sil napíná svaly, aby mu na tváři nebylo vidět, že energie v jeho sociální baterii právě klesla na nulu, zatímco extrovertní člen skupiny bujaře objednává další rundu pro celý stůl. Ten, který si právě ve frontě v duchu nacvičuje svou objednávku, aby ji nakonec s rozbušeným srdcem popletl a neopravil se, jelikož nechtěl nikoho obtěžovat.

Coby introverti říkáme dost! Dost omlouvání se, že náš neutrální obličej extroverti interpretují jako nepřátelský! Dost úporné sebekázni, abychom kývali hlavami a uklidňovali extroverty, že je při konverzaci posloucháme! Dost teambuildingům! Dost rodinným oslavám! Dost skupinovým chatům! Dost open space kancelářím! Dost vlezlým otázkám, proč jsme tak zamlklí!

Architekturu moderního světa a jeho sociál­ních zvyklostí mají na svědomí extroverti – tupí na vjemy, neustále žvanící, hlučně klouzající po povrchu, zapomínající, potřásající rukou, poplácávající se po zádech, se slinou v koutcích kmitajících úst, neustále neukojitelně dychtiví po nových interakcích. Extrovert má v tomto systému mocenskou výhodu: lépe udělá dojem na jiné extroverty, snáze buduje kariéru a sklízí větší úspěch při hledání lásky. Je nejvyšší čas, aby se introverti světa spojili a zajistili sobě a svým introvertním potomkům možnost žít důstojně v klidu a tichu!

Chceme žít s extroverty v míru, ale v emancipačním boji se nesmíme bát krajních řešení.

První fází bude stávka. S extroverty přestaneme zcela komunikovat a nebudeme nadále poskytovat své drahocenné uši jejich nekonečným řečem. Extroverti budou nuceni se obracet jeden na druhého, překrývat si navzájem bubliny u úst, až už nebude slyšet koherentní větu a svět se přesytí klábosením, small talky a plytkými řečičkami o kočkách, fotbale, dětech, manželích, manželkách a politice, tipy na restaurace a na seriály nebo radami, jak vyléčit bolest zad. To všechno ale extrovertům zase hned vyjde druhým uchem ven, protože musí stále jen mluvit a mluvit – jako žraloci, co bez plavání klesnou ke dnu. V ten okamžik extroverty ukrutně rozbolí hlava a konečně pochopí, že nás potřebují, jinak by se umluvili k smrti a jejich slova by vyšuměla, protože by si je nikdo nezapamatoval. Pochopí naše citlivé, vyčerpané neuronové sítě, pochopí naše migrény, naše sluchátka v uších – a plácnou se přes ústa!

V druhé fázi vzneseme své nekompromisní požadavky a mlčky a s odstupem vybudujeme nový, introvertní svět! Neustoupíme, dokud ticho nebude posvátné, málomluvnost ctnostná, ochrana osobního prostoru garantovaná ústavou, neočekávané telefonáty tabu, trvalý home office běžný, péče o zákazníky zcela automatizovaná a utrpení zaměstnanců zákaznických služeb navždy pohřbeno v barbarské extrovertní minulosti!