Světem západních univerzit obchází strašidlo temného komunismu. Honu na tuto zlou čarodějnici se účastní všechny mocnosti akademického establishmentu – temní osvícenci i intersekcionalistx, Nick Land i Silvia Federici, incelové i polykuly.

Kde je opoziční paradigma, které by nebylo vládnoucími odpůrci vykřičeno zleva jako třídně indiferentní, zprava jako třídně redukcionistické? Kde je opoziční teorie, která by tuto potupnou výtku nevmetla do tváře jak svým pokrokovějším opozičníkům, tak svým reakčním odpůrcům?

Z toho vyplývá dvojí:

1. Marxistická třídní analýza je považována všemi mocnostmi akademického establish­mentu za krtka podrývajícího univerzitní půdu.

2. Je svrchovaný čas, aby akademičtí marxisté otevřeně před celým světem vyložili své názory, své cíle a své snahy a proti báchorkám o temném proudu marxismu postavili manifest paradigmatu samého.

Proto se na Kalifornské univerzitě v Berkeley shromáždili černí mágové materialistického učení nejrůznějších etnických, třídních, genderových a sexuálních identit a sepsali tento manifest.

Křivdící a ukřivdění

Dějiny západních buržoazních společností jsou dějinami zhodnocování hněvu, jenž je surovinou historického pohybu. Buržoové a proletáři, měšťáci a dekadenti, maloměšťáci a Židé, paďouři a hipsteři, kolonizátoři a kolonizovaní vedli nepřetržitý boj, tu ekonomický, tu kulturní, který byl vždy motivován pocitem křivdy jedněch vůči druhým a touhou křivdu pomstít.

Tradiční Gemeinschaft, komunita lovců, sběračů nebo zemědělců, antické otrokářství i středověký feudalismus, tvořil jistotu pevného místa v hierarchii. Hněv válečnického stavu doby bronzové, stojící na počátku západních dějin psaných v Iliadě a Odysseji, byl s postupující civilizací domestikován stoic­kými filosofy, až byl posléze úplně sublimován v Gesamtkunstwerk nedělních mší svatých, celebrovaných křesťanskými kněžími – umělci resentimentu. Resentiment křesťanské odplaty na onom světě poskytoval poníženým a uraženým, zbaveným cti a hrdosti na tomto světě, iluzi božské spravedlnosti.

Moderní buržoazní Gesellschaft, společnost, vynalezla lúzra, vyvrženého z jistot venkovské komunity do nejistot odkouzleného světa všední banality, triviality a nudy a zbaveného posvátné bázně náboženského vytržení. Osobní důstojnost člověka byla proměněna ve směnnou hodnotu a rodinné vztahy převedeny na vztahy ryze peněžní. Vyvlastnění venkovští bezzemci (zbavení kromě půdy také smyslu své existence, ospravedlňované rituály svých dřívějších komunit, a vržení do špíny a ošklivosti předměstí moderních velkoměst, plných smradlavých továren připomínajících vězeňské káznice) hledali sekulární náhradu za náboženskou extázi buď v kořalce, nebo v nacionalismu či socialismu, slibujícím spásu a odplatu na tomto světě.

Revoluce v Rusku a Číně a následný proces dekolonizace představovaly pouhou trhlinu v dějinné tendenci monopolního kapitalismu, charakteristického nadvládou finančního kapitálu a rozdělením světa mezi impéria. Proměnou volného obchodu v kartelové dohody kapitalismus metamorfuje a stává se feudalismem stojícím na materiální bázi elektrotechnického průmyslu, elektráren a spalovacího motoru. Rekolonizace sovětského impéria a třetího světa vytvořila podmínky ke vzniku globálního kapitalismu pod americkou hegemonií.

Revoluční metody boje nejprve proti třídě pozemkové aristokracie a monarchii a následně proti různým formám koloniálního panství splnily svou úlohu při bourání hranic neomezené akumulace kapitálu; nyní může Impérium nástroje vládnutí ozkoušené koloniálními obchodními společnostmi aplikovat globálně. Poté, co osvícenci připravili lidskou představivost o dimenzi pekla, se lidé sami zbavili víry v onen svět, aby pak byli kapitalistickým realismem zbaveni schopnosti představit si radikálně odlišné vize spravedlnosti na tomto světě. Resentiment odplaty v rámci reálně existujícího kapitalismu poskytuje uraženým a poníženým iluzi boje za spravedl­nost tu v rámci národního konzervatismu, tu v Upířím hradu. Peklo, vytěsněné z říše fantazie, se stává říší reality.

Temní komunisté

Temný komunismus je komunismem éry soumraku osvícenství, postdemokracie a postideo­logie. Zatímco v tzv. době sedlové na počátku průmyslového kapitalismu vznikly moderní světové názory liberalismu, konzervatismu a socialismu, soumrak osvícenství jde ruku v ruce s podzimem těchto ideologických soustav, založených na rozumovém uchopení světa. Tento zánik ideologií založených na osvícenství vnímáme současně jako druhou dobu sedlovou, charakterizovanou metamorfózou někdejších rozumových pojetí světa v jeho pocitová uchopení. Liberalismus progresivní buržoazie metamorfuje ve škálu pocitů environmentálního žalu a touhy po rasové a genderové spravedlnosti; konzervatismus metamorfuje v reakční hněv bílého heterosexuálního muže.

Soupeření o hegemonii mezi bloky progresivního neoliberalismu a národního konzervatismu, mezi liberálním Západem a reakční Eurasií se stává novým typem jemné technologie moci, znemožňující artikulaci kontrahegemonického bloku, jenž by vyjadřoval skutečné touhy a zájmy ponížených a uražených. Vyjádřením takových tužeb může být temný komunismus jako pocitové uchopení světa reálně existujícího kapitalismu, jako ideologie stojící jak v opozici vůči temnému osvícenství reakční frakce globální oligarchie, tak proti intersekcionalitě liberální frakce globální oligarchie. Temní komunisté stojí zkrátka vždy v opozici vůči ideologii vládnoucí třídy.

My temní komunisté si plně uvědomujeme, že postdemokratický, postvestfálský mezinárodní systém, zkonstruovaný teoretiky neoliberalismu k obcházení vůle suverénního lidu, nelze z těchto důvodů svrhnout demokratickými prostředky. Současně odmítáme neoliberální premisy tvořící základ ideologie levicového akceleracionismu Nicka Srniceka, hledajícího spásu v soucitné despocii symbolických analytiků. Uvědomujeme si, že palivem lokomotivy dějin je zhodnocování hněvu uražených a ponížených v bance hněvu, již máme v úmyslu založit a jejímiž chceme být obchodními manažery, abychom tímto způsobem odložili touhu po pomstě a zúročili její ničivou sílu v okamžiku revoluční situace. Účelem této záchranné brzdy dějin bude překazit úklady globálních elit hodlajících zbavit se světové populace, jež je z hlediska potřeb kapitálu přebytečná. Třídní polarizace a zápas tak nabývají „schmittovských“ rozměrů: stávají se bojem na život a na smrt.