Kdy a za jakých podmínek jste začal působit v antikvariátu?

To byla celkem složitá cesta. Já jsem chtěl být paleontolog. Již v šesté třídě jsem studoval monumentální tisícistránkové dílo Systematická paleontologie bezobratlých a jiné než odborné knihy mě nezajímaly. Bylo ovšem těžké najít nějaké kamarády. Začal jsem chodit do přírodopisného kroužku Zdeny Martinové, pozdější redaktorky časopisu ABC, a posléze jsem navštěvoval geologický kroužek doktora Františka Holého z Národního muzea, kde jsem strávil opravdu šťastné chvíle. Jenže se ukázalo, že mám hanebný třídní původ. Můj dědeček umřel po návratu z Jáchymova, kam byl zavřen, neb pekl rohlíky. Tatínek neschvaloval okupaci v roce 1968. Tím byla vyřízena má snaha dostat se na gymnázium. Situaci rodina vyřešila typicky socialistickou cestou – přes známé. Ti byli ovšem na stavební průmyslovce, odkud vedla cesta na stavební fakultu. Stal jsem se inženýrem, byť pan profesor na betonové konstrukce po mé nepříliš zdařilé derivaci funkce jakési zborcené plochy věštil, že ze mne žádný velký statik nebude.

Během tohoto období jsem objevil, že dívky kupodivu nepovažují výlet do lomu za ideálně strávený víkend. Začal jsem chodit po památkách, trochu studovat historii a s partou na vandr, kde se zase…